27 C 442/2025-62 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 21 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 3375 Kč, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, a to na základě informací od žalovaného, výpisů z účtu žalovaného či případně výplatních listů a dále nahlédnutím do databáze ISIR, CEE,SOLUS, NRKI a BRKI.2. Žalovaný podal odpor proti soudem vydanému platebnímu rozkazu. Podaný odpor žalovaný nijak neodůvodnil.3. Podáním ze dne , datum, žalobce jednak změnil žalobní tvrzení ohledně kapitalizované výše smluvní pokuty, když oproti původním tvrzením v žalobě, podle nichž činí výše kapitalizované smluvní pokuty částku 3375 Kč, nově uvedl, že kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 1928,1 Kč. Dále žalobce vzal podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 6469 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6469 Kč od , datum, , a to s odůvodněním, že žalovaný částku 6469 Kč žalobci již před podáním žaloby zaplatil.4. Soud tedy usnesením vyhlášeným při jednání soudu dne , datum, připustil v souladu s § 95 odst.1 o.s.ř. shora uvedenou změnu žaloby. Dále soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst.1,2 o.s.ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku shora.5. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č., hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky úvěrového limitu ve výši 5000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 40% ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy nejpozději k 2.dni v měsíci, s tím, že jistinu může žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným). Žalobce poskytl žalovanému na základě shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (zjištěno ze sdělení air bank ze dne , datum, , a z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, pobírá měsíční příjem ve výši 25 764 Kč a má blíže neuvedené měsíční výdaje ve výši 9600 Kč (zjištěno z žádosti o spotřebitelský úvěr č., hodnota, ). Dále žalobce předložil výpisy z účtu žalovaného vedeného u RaiffeisenBank za období od , datum, do , datum, , z nichž však nelze bez dalšího dovodit, jaké byly pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobce proto úvěr zesplatnil (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ). Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.10. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu toto z provedeného dokazování dovodit nelze, není zjevné, jaká konkrétní zjištění ohledně pravidelných měsíčních výdajů vedla žalobce k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splatit. Žalobce doložil výpisy z účtu žalovaného, z nichž je zjevný žalovaným sdělený průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši cca 25 700 Kč, ale není z nich zjevné, jaké byly pravidelné měsíční výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy a že byl žalovaný schopen úvěr splácet. Navíc z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen a září 2024 vyplývá, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy a rozhodně nelze na základě těchto výpisů z účtu konstatovat, že by pravidelné měsíční výdaje žalovaného činily pouze částku 9600 Kč, jak uvedl žalovaný v žádosti o úvěr. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného vedla žalobce k závěru o tom, že majetková situace umožňuje žalovanému dluhové zatížení.11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným jakožto spotřebitelem posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Podle tvrzení žalobce žalovaný z titulu předmětné smlouvy žalobci zaplatil celkem částku 6469 Kč. Žalovaný kromě podání odporu, který nijak neodůvodnil, zůstal ve věci nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Soud proto vyhověl podané