Okresní soud v Českých Budějovicích 36 C 107/2026-35 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 47 924,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . dne 24.2.2024. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 116 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 038 Kč a odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč a odměnu za splátky v hotovosti 3 960 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet ve 14 měsíčních splátkách po částce 2 921 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 24.4.2025. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 3 000 Kč a na jistině nadále dluží částku 20 495,54 Kč, na úroku 969,17 Kč, odměně za poskytnutí úvěru 9 931 Kč, za administrativní činnost 2 821 Kč a za splátky v hotovosti 3 677,14 Kč, dále požadovala úrok od 25.4.2025. který do 24.11.2025 kapitalizovala na 1 766,51 Kč a smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno; žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 20 379 Kč, což ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou. Výdaje žalované byly stanoveny na částku 8 000 Kč, kterou žalovaná uvedla a měly být ověřeny z jejího účtu. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodná a žije u rodičů. Dále lustrovala žalovanou v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku a nezjistila žádné negativní údaje mající vliv na její schopnost úvěr splatit.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 14.8.2026, se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, a žalovaná spolu dne 24.2.2024 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 22 000 Kč (fotokopie občanského průkazu žalované, smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 24.4.2025 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaná uhradila dne 25.2.2024 částku 3 000 Kč (tabulka umoření dluhu).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s pracovním poměrem na dobu určitou do 31.12.2024 (pracovní smlouva) s měsíčním příjmem za listopad 25 142 Kč a za prosinec 2023 ve výši 21 434 Kč (výplatní pásky žalované). Od ledna 2024 měla žalovaná sjednaný nástup do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . s pracovním poměrem na dobu neurčitou, 40hodinovou týdenní pracovní dobou a za leden 2024 obdržela mzdu 11 848 Kč (pracovní smlouva, výplatnice). Pravidelné měsíční výdaje žalované vzala v úvahu ve výši 8 000 Kč, když žalovaná sdělila, že na bydlení a energie vynaloží měsíčně částku 3 500 Kč a na dopravu a jídlo 4 500 Kč (žádost o úvěr), které měla ověřit z účtu žalované; výpis z účtu a označení těchto nákladů však soudu žalobkyně nepředložila. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uváděla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky a bydlí u rodičů (žádost o úvěr).7. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 10.12.2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, doklad o zaplacení ceny, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 6.1.2026 (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 9.3.2026 a podací lístek).8. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh uhradila více, než sdělila žalobkyně.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu, a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí vyžadovanou ustanovením § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že věřitel při hodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr ve výši 22 000 Kč vycházel převážně z údajů poskytnutých samotnou žalovanou a z omezeného okruhu listin dokládajících její příjmové poměry. Věřitel měl k dispozici pracovní smlouvy a výplatní pásky žalované. Z nich vyplynulo, že žalovaná byla v době podání žádosti zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . na základě pracovního poměru sjednaného pouze na dobu určitou do 31. 12. 2024, přičemž její příjmy za listopad a prosinec 2023 činily 25 142 Kč a 21 434 Kč. Současně bylo zjištěno, že od ledna 2024 nastoupila do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., kde měla sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, avšak za leden 2024 obdržela mzdu pouze ve výši 11 848 Kč. Již z těchto skutečností je patrné, že příjmová situace žalované nebyla stabilní a vykazovala významné rozdíly, které měly být předmětem podrobnějšího ověření. Pokud jde o výdajovou stránku, věřitel vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, podle nichž její pravidelné měsíční výdaje činily celkem 8 000 Kč. Žalovaná uvedla, že na bydlení a energie vynakládá 3 500 Kč měsíčně a na dopravu a stravu 4 500 Kč měsíčně. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že tyto údaje byly ověřeny prostřednictvím bankovního účtu žalované, žádný výpis z účtu ani jiný doklad prokazující skutečné ověření výdajů nebyl soudu předložen. Soud proto neměl za prokázané, že věřitel údaje o pravidelných výdajích žalované jakkoli objektivně verifikoval. Věřitel rovněž vycházel z prohlášení žalované, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost ani další úvěrové závazky a bydlí u rodičů. Ze spisu však nevyplývá, že by tyto informace byly ověřovány z nezávislých zdrojů v rozsahu odpovídajícím požadavkům zákona. Samotné převzetí tvrzení spotřebitele bez jejich dostatečné kontroly nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti. Soud má za to, že pro odpovědné posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nepostačovalo pouze předložení pracovních smluv a několika výplatních pásek. Věřitel neprokázal, že by disponoval dostatečnými a ověřenými podklady o skutečných příjmech a výdajích žalované ani že by komplexně zhodnotil její celkovou finanční situaci. Za této situace nelze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nebyla splněna s odbornou péčí vyžadovanou zákonem.16. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.17. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 24.2.2024 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 22 000 Kč, ale vrátila na tento dluh dosud toliko částku 3 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 19 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.18. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, C. H. Beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 2 000 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalované v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou. Splátky pak byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.19. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady jí v něm nevznikly.