Okresní soud v Českých Budějovicích 36 C 84/2026-29 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 230,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne 23. 8. 2023. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 393 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a odměnou za flexibilní a pohodlné splácení ve výši 1 998 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v 52týdenních splátkách po částce 393 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 21. 8. 2024. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 3 300 Kč a na jistině nadále dluží částku 7 736,36 Kč, na poplatku 8 494,48 Kč. Jistina je dále úročena úrokem ve výši 12,75 % ročně od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností k 21. 10. 2025 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z 21. 10. 2025. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako uklízečka s měsíčním příjmem 16 735 Kč, což ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou. Výdaje žalované byly odhadem stanoveny na částku 4 000 Kč, žalovanou měla být k tomu předložena nájemní smlouva. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodná, žije v nájmu a úvěr potřebuje na neočekávané výdaje.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 5. 8. 2026, se ani bez omluvy nedostavila.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, a žalovaná spolu dne 23. 8. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 10 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 52týdenních splátkách po 393 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 21. 8. 2024 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaná uhradila 31. 8. 2023 částku 800 Kč, 11. 9. 2023 částku 2 000 Kč a 15. 1. 2024 částku 500 Kč, na dluh tedy celkem uhradila částku 3 300 Kč (tabulka umoření dluhu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána jako uklízečka u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr a dobu určitou s měsíčním příjmem 16 735 Kč. Příjmy si uvedená společnost ověřila z výplatní pásky žalované, mzdového výměru a pracovní smlouvy, které soudu předložila. Pravidelné měsíční výdaje žalované stanovila odhadem na částku 4 000 Kč, když v této částce má být zahrnuto nájemné, žádné listiny, kterými ověřila výdaje žalované, však soudu nepředložila. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky, ani kreditní karty (Žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 21. 10. 2025 s účinností ke dni 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 21. 10. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2026 a podací lístek).6. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než uvedla žalobkyně.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru sice zjistil a ověřila příjmovou stránku žalované, její výdaje však stanovila toliko odhadem a nedokládala, jakým způsobem je prověřovala, zda zjistila a prověřila výši nájmu žalované, která sdělila, že bydlí v nájemním bytě, zda prověřovala, zda žalovaná skutečně nemá žádné jiné další úvěry, které splácí apod. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná, která obdržela dne 23.8.2023 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 10 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 3 300 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 6 700 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 1 000 Kč s ohledem na výši zjištěných příjmů žalované a rovněž s ohledem na výši dlužné částky.16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady jí v něm nevznikly.