Okresní soud v Českých Budějovicích 36 C 91/2026-94 – Smlouva o účtu

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 27 586,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 17.11.2017 smlouvu o poskytování bankovních a jiných služeb, na základě které vedla pro žalovaného běžný účet č., hodnota, ; nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný byl povinen na účtu udržovat kladný zůstatek a hradit poplatky spojené s vedením účtu dle ceníku. Žalovaný se však dostal do nepovoleného záporného zůstatku, který činil 1 508 Kč a banka proto ke dni 21.1.2026 od smlouvy odstoupila. Pohledávka byla následně smlouvou ze dne 28.1.2026 s účinností ke dni 3.2.2026 postoupena na žalobkyni, která žalovaného k úhradě dluhu vyzvala. Dále společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 27.11.2017 smlouvu o službě bezúročná rezerva k účtu č. , Anonymizováno, , ve které se banka zavázala poskytnout k účtu žalovaného službu spočívající v možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 1 000 Kč. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky banky a ceník. Žalovaný se zavázal v případě přečerpání finančních prostředků tyto vrátit ve lhůtě 1 roku od jejich čerpání. Tím, že se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku na svém účtu – přečerpal povolený limit na svém účtu, banka v souladu se svými podmínkami smlouvu ukončila a zesplatnila vyčerpaný úvěr ke dni 23.12.2025. Smlouvou ze dne 28.1.2026 s účinností ke dni 3.2.2026 postoupila pak i tuto pohledávku na žalobkyni, která žalovaného k úhradě dluhu, který činil 1 000 Kč s příslušenstvím, vyzvala. Dne 16.2.2023 uzavřela společnost , právnická osoba, . se žalovaným dále smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s úrokem, pojištěním a poplatky dle ceníku banky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 635 Kč, první splátka byla splatná 16.3.2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, banka proto půjčku zesplatnila ke dni 1.9.2025. Žalovaný na půjčku uhradil celkem 57 366,90 Kč, na jistině nadále zůstal dlužen částku 2 398,81 Kč, poplatcích 1 491 Kč, úroku a úroku z prodlení ke dni 1.9.2025 částky 31,04 Kč a 262,59 Kč. Pohledávka ze zápůjčky byla následně smlouvou ze dne 28.1.2026 postoupena na žalobkyni, která žalovaného k úhradě zbytku dluhu vyzývala. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný spolu pak dne 27.11.2017 uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které banka poskytla žalovaného kreditní kartu, ze které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat finanční prostředky až do limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 23,99% v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,2% z dlužné částky, minimálně 200 Kč. Žalovaný však splátky řádně nehradil, banka proto ke dni 29.5.2025 prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky k tomuto datu ve výši 37 466,84 Kč, vrátil však toliko částku 25 137,12 Kč. Na jistině úvěru nadále dluží částku 19 116,99 Kč a poplatcích 2 071,82 Kč, na úroku ke dni 29.5.2025 částku 1 161,41 Kč. I tato pohledávka byla smlouvou ze dne 28.1.2026 postoupena na žalobkyni, která žalovaného i k úhradě tohoto dluhu před podáním žaloby vyzývala.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením každé jednotlivé úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích přímo od žalovaného a tyto poměřovala s informacemi získanými jak ze svých vnitřních, tak vnějších zdrojů, jak to bylo přiměřené povaze každého jednotlivého úvěru.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 10.7.2026, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a vycházel u toho z důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně a obsahu spisu.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný spolu dne 17.11.2017 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a jiných služeb, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č., č. účtu, , na kterém se žalovaný zavázal udržovat kladný zůstatek a platit poplatky spojené s vedením účtu dle ceníku banky (smlouva o poskytování bankovních a jiných služeb). Současně byla k žalovanému k tomuto účtu ze strany banky poskytnuta služba „bezúročné rezerva“, která umožňovala žalovanému přečerpat kladný zůstatek na běžném účtu do limitu 1000 Kč, z níž nebyl povinen hradit úrok a která je sjednána pouze pro dobu, kdy existuje povinnost banky vést pro klienta běžný účet; přečerpané prostředky v souladu se službou se žalovaný zavázal splatit do 1 roku od jejich vyčerpání s tím, že pokud tak neučiní, stane se záporný zůstatek nepovoleným, bude z úročen úrokem z prodlení, nebo pokud finanční prostředky přečerpá nad limit poskytnuté rezervy, bance vznikne oprávnění od smlouvy odstoupit s účinky ke dni, který banka oznámí (smlouva o poskytování bankovních a jiných služeb, protokol o převzetí pin kódů, T-pinu, akceptace smlouvy o službě bezúročná rezerva). Žalovaný porušil podmínky banky pro užívání běžného účtu a přečerpal finanční prostředky tak, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku na svém účtu ke dni 30.11.2025 ve výši 1 508 Kč, nesplacená jistina úvěru ve výši 1 000 Kč byla ke dni 18.12.2025 převedena na samostatný účet, banka prohlásila jeho okamžitou splatnost ke dni 23.12.2025 (transakční historie, prohlášení splatnosti) a dopisem ze dne 6.1.2026 ke dni 21.1.2026 od smlouvy o účtu odstoupila (odstoupení od smlouvy o účtu, podací arch).6. Žalovaný a společnost , právnická osoba, . spolu dále uzavřeli dne 27.11.2017 smlouvu o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 20 000 Kč (návrh na uzavření smlouvy, akceptace smlouvy a protokol o převzetí karty). Žalovaný se zavázal čerpat z karty finanční prostředky do výše sjednaného limitu a vrátit je spolu s úrokem a poplatky dle ceníku banky v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,2% z dlužné částky, minimálně 200 Kč; žalovaný však splátky řádně nehradil, banka proto ke dni 29.5.2025 prohlásila úvěr za splatný (smlouva o vydání kreditní karty, výpis čerpání z kreditní karty). Žalovaný na čerpal úvěr ve výši celkem 37 466,84 Kč a uhradil a celkem 25 137,12 Kč (souhrnný výpis z účtu ke kreditní kartě).7. Žalovaný a společnost , právnická osoba, . spolu dále uzavřeli dne 16.2.2023 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 635 Kč od 16.3.2023 (smlouva o půjčce, potvrzení o podpisu přes mobilní elektronický klíč, transakční historie, výpis z minutové půjčky); žalovaný splátky neplatil řádně, banka proto půjčku zesplatnila ke dni 1.9.2025 (výpis z minutové půjčky, transakční historie, dopis o zesplatnění). Žalovaný na půjčku uhradil celkem 57 366,90 Kč.8. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěrů především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný při žádosti o kreditní kartu a službu o bezúročnou rezervu uvedl, že jeho příjmy činí 17 000 Kč (protokol o ověření úvěruschopnosti), banka z registru NRKI zjistila, že má 2 kreditní karty, jedno s limitem 45 000 Kč a druhou s limitem 50 000 Kč (výpis z registru BRKI/NRKI), žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný u spol. , právnická osoba, . od července 2017 jako manuální pracovník (žádost o poskytnutí informací o úvěru). Žalovaný pak při žádosti o půjčku 50 000 Kč uvedl, že jeho příjmy jsou 25 000 Kč, banka dle účtu, který pro něho vedla, počítala s příjmem 23 874 Kč, výdaje zohlednila ve výši 18 269 Kč, z toho na půjčky vycházelo 6 269 Kč, na bydlení 7 000 Kč a na živobytí 5 000 Kč s tím, že žalovanému zbývá na splácení 5 605 Kč (protokol o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný měl v té době tři kreditní karty (s limitem 45 000 Kč, 50 000 Kč a 20 000 Kč), kontokorentní úvěr 1 000 Kč, tři úvěry (z toho jeden hypoteční) na částky 173 000 Kč, 50 000 Kč a 2 200 000 Kč měsíčními splátkami 12 798 Kč (výpis z registru BRKI/NRKI).9. Pohledávky společnost , právnická osoba, . za žalovaným byly smlouvou ze dne 28.1.2026 s účinností ke dni 3.2.2026 postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisy ze dne 5.2.2026 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 8.4.2026 a podací lístek).10. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než žalobkyně uváděla.11. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. V dané věci měl soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . spolu dne 17.11.2017 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které žalovanému banka zřídila a vedla bankovní účet a že se žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním dostal do nepovoleného debetu (zůstatku) na tomto účtu, který přečerpal přes povolený debet o další částku 1 508 Kč, banka využila svého oprávnění od smlouvy odstoupit a s účinností ke dni 21.1.2026 byla smlouva zrušena. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni vyčerpané finanční prostředky do výše 1 508 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 22.1.2026 do zaplacení, stejně jako vrátit poskytnutý kontokorentní úvěr ve výši 1 000 Kč, s úrokem z prodlení jdoucím od 23.12.2025 do zaplacení. Ohledně dalších dvou úvěrových produktů, které banka dále žalovanému poskytla, se soud s ohledem na výše uvedené zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; banka sice v žádostech o úvěry uváděla, že spolu porovnala příjmy a výdaje žalovaného, nicméně žalobkyni nedoložila žádné důkazy k tomu, že banka skutečně ověřovala deklarované výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení, stravu a dopravu do zaměstnání; v případě žádosti žalovaného o kreditní kartu bylo zjištěno, že žalovaný již disponuje s dvěma kreditními kartami vyššího limitu, než o jaký žádal, banka v té době neznala transakční historii běžného účtu žalovaného, který mu tentýž měsíc zřídila. Vycházela toliko z jeho deklarovaného příjmu, který činil 17 000 Kč a registrů. V případě o tzv. „minutovou půjčku“, na základě které mu měla poskytnout další úvěr ve výši 50 000 Kč, banka sice měla k dispozici údaje z účtu žalovaného, který pro něho již vedla, nicméně jak z něho ověřila tvrzené výdaje žalovaného (na bydlení, stravu, dopravu aj.) nedoložila, žalobkyně toto netvrdila a neprokázala, že by jakkoliv ověřovala, zejména za situace, kdy žalovaný již byl zatížen několika úvěrovými produkty. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím kreditní karty a minutové půjčky a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o o půjčce ze dne 16.2.2023 a smlouva o vydání kreditní karty ze dne 27.11.2017 absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.18. Žalobkyni co se týká úvěrové smlouvy – smlouvy o vydání kreditní karty vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal postupně finanční prostředky do výše 37 466,84 Kč a uhradil toliko 25 137,12 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného spočívající v nevrácené jistině úvěru tak činilo 12 329,72 Kč. Co se týká smlouvy o půjčce ze dne 16.2.2023, vycházel soud z toho, že v daném případě byla jistina úvěru žalovaným zcela vrácena, když ten uhradil celkem 57 366,90 Kč.19. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 14 889,92 zahrnující jak nesplacenou část jistiny úvěru z úvěrové karty, přečerpaný debet na běžném účtu a kontokorentní úvěr s úroky z prodlení jdoucími z nepovoleného debetu a zesplatněného kontokorentu. Ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.20. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny (a s ohledem na výši dlužných částek z kontokorentu a nepovoleného debetu) v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené majetkovým možnostem žalovaného naposledy deklarovaným v žádosti o úvěr a výši dlužné částky.21. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v dané věci téměř stejný.