Okresní soud v Českých Budějovicích 36 C 94/2026-70 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 49 977,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 1.9.2025. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2 500 Kč ke každému 15.dni v měsíci. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15.11.2025 a to ani dodatečně přes 2 zaslané upomínky. Úvěr tak byl zesplatněn, jak je patrné z dopisu ze dne 21.2.2026. Žalovaný na jistině nadále dluží částku 49 828 Kč, na úroku kapitalizovaném do 12.2.2026 částku 7 124,86 Kč a za dvě upomínky částku 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 149,48 Kč.2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že provedla důkladnou analýzu úvěruschopnosti žalovaného a vycházela jednak z toho, že žalovaný prohlásil, že má příjmy ve výši 70 000 Kč, náklady na bydlení, na domácnost a finanční závazky po 1 Kč, nicméně vyžádala si od něho jak kopii občanského průkazu a druhého dokladu totožnosti (průkaz zdravotního pojištění), tak kompletní výpis z jeho bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Na bankovním účtu ověřila příjem žalovaného 28 214 Kč, náklady na bydlení 12 000 Kč, náklady na domácnost 6 000 Kč a finanční závazky splácené 5 090 Kč. Dále provedla jeho lustraci v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí i registru SOLUS. Z registru SOLUS byly zjištěny závazky žalovaného 2 197 Kč měsíčně a výborná platební morálka. U příjmů vycházela ze zjištěných příjmů, u nákladů na bydlení vzala v úvahu vážený průměr, částku 8 000 Kč, nákladů na potraviny částku nalezenou na účtu 6 000 Kč a finanční závazky rovněž nalezené na účtu 5 090 Kč. Vzala v úvahu i případné náklady na hazardní hry ve výši 0 Kč, když ty byly nižší než 2 000 Kč měsíčně a příchozí výhry do bonity žalovaného nijak nezapočítává. Finanční zůstatek žalovaného tak činil 7 124 Kč a představoval dostatečnou částku ke splácení splátek úvěru, které měly činit 2 500 Kč měsíčně.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Sdělil, že žalobkyně v případě vyhodnocení jeho úvěruschopnosti nepostupovala v souladu se zákonem, když jeho situace v době uzavření smlouvy byla taková, že jeho příjem činil 30 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje za nájemné byly 15 000 Kč, na splátky ostatních půjček hradil 5 000 Kč a 3 000 Kč vynakládal na potraviny.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 7.8.2026, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně i její zástupce.5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 1.9.2025 uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet dne 2.9.2025 finanční částka 50 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru, předsmluvní informace, fotokopie občanského průkazu žalovaného, doklad o odeslání 1Kč a doklad o vyplacení úvěru a výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, ). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč do každého 15. dne každého kalendářního měsíce od září 2025 formou zřízeného inkasa ke svému účtu; písemné upomínky byly smlouvou zpoplatněny na 500 Kč; v případě, že ani přes dvě zaslané upomínky s dodatečnou lhůtou k jejich úhradě nebude dlužná splátka uhrazena, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (smlouva o revolvingovém úvěru, předsmluvní informace). Žalovaný žalobkyni uhradil před zesplatněním splátky po 2 500 Kč dne 16.9.2025 a 15.10.2025 (výpis z účtu žalovaného), neuhradil splátku splatnou 15.11.2025 ani přes dvě zaslané upomínky (upomínky z 5.12.2025, 20.11.2025). Žalobkyně proto úvěr zesplatnila; žalovaný poté dále dne 11.12.2025 v 5 platbách po 500 Kč pod označením „1.písemná upomínka, 2.písemná upomínka úvěru č. , hodnota, “ uhradil žalobkyni částku 2 500 Kč (výpis z účtu žalovaného. Na dluh tak celkem uhradil částku 7 500 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu a upozornila jej na podání žaloby (dopis z 21.2.2026, podací lístek).7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost před poskytnutím úvěru z informací, které jí sdělil žalovaný; ten uvedl, že má měsíční příjem 70 000 Kč, náklady na bydlení, náklady na domácnost a finanční závazky po 1 Kč; dále uvedl, že je svobodný a nejvyšší vzdělání má střední s maturitou (Příloha č. , hodnota, smlouvy o úvěru). Příjem žalobkyně porovnala s příjmy na bankovním účtu žalovaného a jelikož nalezla částku 28 214 Kč, při posuzování počítala s toto částkou. U nákladů na bydlení deklaroval žalovaný částku 1Kč, na bankovním účtu nalezla 12 000 Kč, vzala v úvahu částku 7 200 Kč jako vážený průměr těchto nákladů a výsledné započítané náklady s nimiž posouzení provedla činily 8 000 Kč. Minimální náklady na potraviny žalovaný uvedl rovněž 1 kč, vycházela tedy z minimální částky, kterou pro své výpočty užívá, 6 000 Kč. Finanční závazky žalovaný rovněž deklaroval ve výši 1 Kč, na účtu nalezla částku 5 090 Kč, v aplikaci SOLUS částku 2 197 Kč, započítala tedy do nich částku 5 090 kč. Provedla dále lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním záznamem, centrální evidenci exekucí, na majetek žalovaného nebyla vedena žádná aktivní exekuce a v registru SOLUS a interní databázi. Z výpisu z účtu žalovaného , č. účtu, za období od 1.1.2025 do 1.9.2025 bylo dále zjištěno, že měsíc před poskytnutím tohoto úvěru byla na jeho účet vyplacena půjčka od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, jeho mzda v srpnu 2025 činila 27 576 Kč, na nájem uhradil částku 12 000 Kč a na úvěr , právnická osoba, . splátku 2 197 Kč. Další odchozí transakce označená jako splátka byla 2 000 Kč, dne 15.8.2025 odeslal na účet č. , č. účtu, částku 11 379 Kč. V červenci hradil splátku úvěru společnosti , právnická osoba, . ve výši 443,28 Kč, naproti tomu obdržel od společnosti , právnická osoba, . úvěr ve výši 20 000 Kč, 22 000 kč přeposlal opět na účet č. , č. účtu, , zaplatil nájem ve výši 12 000 kč a obdržel mzdu ve výši 26 787 Kč. V červnu 2025 obdržel mzdu ve výši 26 585 Kč, uhradil nájem ve výši 12 000 Kč, na účet č. , č. účtu, zaslal částku 13 388 Kč, zaplatil splátku , právnická osoba, . 443,28 Kč a komerční bance 2 197 Kč.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Není přitom rozhodné, že si od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu, provedla lustraci v příslušných registrech a získala informace o jeho příjmech a výdajích. Podstatné je, zda takto získané údaje řádně vyhodnotila a ověřila jejich věrohodnost a vzájemnou souladnost. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem 70 000 Kč a náklady na bydlení, domácnost i ostatní finanční závazky ve výši 1 Kč. Již samotný zjevný rozpor mezi deklarovanými údaji a údaji zjištěnými z výpisu z bankovního účtu měl přitom žalobkyni vést k jejich dalšímu ověření. Z výpisu účtu totiž zjistila, že pravidelný měsíční příjem žalovaného dosahoval přibližně pouze 26 500 Kč až 27 500 Kč, náklady na bydlení činily 12 000 Kč měsíčně a byly hrazeny pravidelně, přičemž zároveň identifikovala splátky dalších úvěrových závazků. Přestože žalobkyně zjistila skutečné náklady na bydlení ve výši 12 000 Kč měsíčně, při výpočtu bonity nevycházela z této částky, nýbrž použila vlastní „vážený průměr“ a započetla pouze 8 000 Kč. Soud neshledává takový postup dostatečně odůvodněným, neboť pravidelné odchozí platby ve výši 12 000 Kč byly z výpisu účtu zřejmé a představovaly reálně vynakládaný výdaj žalovaného. Není zřejmé, z jakého důvodu měla být pro posouzení jeho schopnosti splácet nově poskytovaný úvěr rozhodná částka nižší než skutečně hrazené náklady. Současně z výpisu z účtu vyplývalo, že žalovanému byly v průběhu tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy poskytnuty další úvěry, a to nejméně úvěr společnosti , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč a úvěr společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tak měla k dispozici indicie nasvědčující tomu, že žalovaný si krátce před uzavřením posuzované smlouvy opakovaně obstarával další cizí finanční prostředky. Namísto bližšího prověření účelu těchto transakcí, existence souvisejících závazků a jejich dopadu na celkovou zadluženost žalovaného se spokojila pouze s částkou zjištěnou v registru SOLUS a se splátkami identifikovanými na účtu. Z výpisu účtu byly dále patrné opakované odchozí platby na tentýž účet ve výši 13 388 Kč, 22 000 Kč a 11 379 Kč. Tyto transakce představovaly významné odtoky finančních prostředků z rozpočtu žalovaného, jejichž povahu žalobkyně nijak nezjišťovala, ačkoliv mohly souviset s dalšími závazky či pravidelnými finančními povinnostmi. Přesto učinila závěr o dostatečné schopnosti žalovaného splácet nový úvěr. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Ačkoli měla k dispozici dokumenty, z nichž bylo možné zjistit skutečnou ekonomickou situaci žalovaného, nevyhodnotila jejich obsah důsledně a v úplnosti. Neověřila rozpory mezi údaji uváděnými žalovaným a údaji plynoucími z bankovního výpisu, nevycházela ze skutečně zjištěných nákladů na bydlení a dostatečně neprověřila okolnosti svědčící o existenci dalších úvěrových závazků žalovaného. Její závěr o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr proto nelze považovat za výsledek řádného a dostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti.15. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne 2.9.2025 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 7 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 42 500 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, které navrhoval žalovaný a která odpovídá zjištěným majetkovým poměrům žalovaného a při zachování možnosti uspokojování jeho běžných životních potřeb představuje částku, kterou je schopen pravidelně hradit. Takto stanovené splátky zároveň přiměřeně zohledňují i oprávněný zájem žalobkyně na postupném uspokojení její pohledávky. Splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný a náleží jí proto poměrná část nákladů řízení, které v řízení vynaložila. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 85%, náleží jí proto náhrada nákladů ve výši 70 % (úspěch – neúspěch). Její náklady činily celkem 4 904 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby po 700 Kč/úkon (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby. Žalobkyni tak náleží jejich náhrada ve výši 3 433 Kč.