Okresní soud v Českých Budějovicích 9 C 27/2026-43 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se žalobou z 18. 5. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit jí 152 463 Kč s úrokem z prodlení z titulu neuhrazených pohledávek ze tří smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a , právnická osoba, ., která pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 10. 12. 2025. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 22. 11. 2023 byl žalovanému poskytnut úvěr 36 000 Kč, zavázal se v měsíčních splátkách po 4 064 Kč vrátit částku 81 280 Kč tvořenou i úhradami za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 25 560 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení případu 9 587 Kč a za hotovostní splátky v místě bydliště 7 560 Kč a úrokem 2 573 Kč. Uhradil pouze 23. 11. 2023 částku 4 100 Kč, 29. 11. 2023 a 29. 1. 2024 po 2 000 Kč a 29. 2. 2024 a 18. 3. 2024 po 1 200 Kč, celkem 10 500 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 10. 1. 2024 byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč, zavázal se v měsíčních splátkách po 2 656 Kč vrátit částku 37 184 Kč tvořenou i úhradami za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 800 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení případu 2 770 Kč a za hotovostní splátky v místě bydliště 3 600 Kč a úrokem 1 114 Kč. Uhradil pouze 11. 1. 2024 částku 2 889 Kč a 29. 2. 2024 částku 1 500 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 23. 6. 2023 byl žalovanému poskytnut úvěr 15 000 Kč, zavázal se v měsíčních splátkách po 1 992 Kč vrátit částku 27 888 Kč tvořenou i úhradami za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení případu 2 077 Kč a za hotovostní splátky v místě bydliště 2 700 Kč a úrokem 761 Kč. Žalovaný uhradil 24. 6., 25. 7., 22. 8., 29. 9. a 22. 11. 2023 po 2 000 Kč, 31. 10., 29. 12. 2023 a 29. 1. 2024 po 1 000 Kč a 29. 2. 2024 částku 1 500 Kč, celkem 14 500 Kč.2. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi , právnická osoba, ., a žalovaným byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru. Dne 23. 6. 2023 smlouva č. , hodnota, o poskytnutí úvěru 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit 27 888 Kč v měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dne 22. 11. 2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, o poskytnutí úvěru 36 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit 81 280 Kč v měsíčních splátkách po 4 064 Kč a 10. 1. 2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, o poskytnutí úvěru 20 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit 37 184 Kč v měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ve všech třech případech žalovaný převzal poskytovaný úvěr v hotovosti při uzavření smlouvy. Krom vrácení poskytnutého úvěru se vždy zavázal uhradit i úrok, úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a úhradu za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výších tak, jak jsou uvedeny shora. (uvedené smlouvy o úvěru). Žalovaný uhradil celkem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, částku 14 500 Kč, na smlouvu o úvěru č. , hodnota, částku 10 500 Kč a na smlouvu o úvěru č. , hodnota, částku 4 389 Kč. Pokud jde o výši jeho plateb, vyšel soud z tvrzení žalobkyně, kdy žalovaný vyšší úhrady netvrdil, natož aby je prokazoval. , právnická osoba, . uzavřela s žalobkyní 10. 12. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, kdy postupovanými pohledávkami byly i žalobou uplatněné pohledávky za žalovaným. (uvedená smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2026, potvrzení o zaplacení kupní ceny z 10. 12. 2025) Uplatněný nárok žalovaný neuhradil i přes výzvu zástupce žalobkyně z 9. 3. 2026. (výzva k plnění z 9. 3. 2026, podací lístek)3. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi , právnická osoba, . a žalovaným byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která jsou zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Soud se na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda před uzavřením smluv o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 téhož zákona, neboť poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, způsobuje neplatnost smlouvy a povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byl poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr pak mohl žalovanému poskytnout jen, vyplývalo-li by z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.6. Poskytovatel dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje jeho schopnost plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Poskytovatel úvěru při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Z tvrzení žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti se podává, že , právnická osoba, . vyšla z údajů uvedených žalovaným v žádostech o úvěr, z jeho čestných prohlášení a dále z jeho pracovní smlouvy a výplatnic. Pracovní smlouvou vč. jejího dodatku č. , hodnota, a předloženými výplatnicemi má soud za prokázané, že žalovaný byl v době uzavírání smluv zaměstnán, přičemž jeho čistý příjem činil v prosinci 2022 částku 27 189 Kč, v březnu 2023 částku 40 584 Kč, dubnu 2023 částku 27 434 Kč, v srpnu 2023 částku 30 750 Kč, v září 2023 částku 32 233 Kč, v říjnu 2023 částku 27 160 Kč. V čestných prohlášeních z 22. 6. a 22. 11. 2023 a z 9. 1. 2024 žalovaný uvedl, že bydlel sám v nemovitosti ve vlastnictví jeho matky, přičemž hradil měsíčně na energie a bydlení 3 500 Kč. (uvedená čestná prohlášení) Dle žádosti žalovaného o úvěry měl žalovaný v době uzavírání úvěrových smluv jednu vyživovací povinnost k dítěti do 26 let. Přesto, že v žádostech nebylo uvedeno, že by hradil výživné, právní předchůdce žalobkyně se zjevně touto jeho povinností nijak nezabývala. Jako náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady uvedl žalovaný nízké náklady budící pochybnosti o jejich správnosti, a to 5 500 Kč v žádosti z 22. 6. 2023, 4 500 Kč v žádostech z 22. 11. 2023 a z 9. 1. 2024. Pokud jde o měsíční splátky stávajících půjček, v žádosti z 22. 6. 2023 je uvedeno 5 976 Kč, v , právnická osoba, ale žádné dluhy uvedeny nejsou. Naopak v žádosti z 22. 11. 2023 nejsou uvedeny žádné splátky stávajících půjček, ale naopak v přehledu dluhů jsou uvedeny tři dluhy, na které zbývalo doplatit 11 980 Kč, 9 888 Kč a 18 888 Kč. V žádosti z 9. 1. 2024 jsou uvedeny měsíční splátky stávajících půjček 8 048 Kč a jsou uvedeny tři dluhy, na které zbývá doplatit 6 888 Kč, 15 888 Kč a 75 180 Kč. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že před uzavřením smluv bylo nahlédnuto do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku a že výdaje žalovaného byly ověřovány výpisy z jeho bankovního účtu, když žalobkyně k těmto tvrzení nepředložila, ale ani neoznačila žádné důkazy.9. Soud tedy nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy byly poskytovatelem úvěru jakkoliv ověřovány výdaje žalovaného, že by byly blíže ověřovány jeho závazky v době uzavírání úvěrových smluv a že by byl ověřován způsob jeho plnění dosavadních dluhů. Při uzavírání smlouvy 22. 6. 2023 přitom bylo v žádosti o úvěr uvedeno, že žalovaný měsíčně splácí 5 976 Kč. Poskytoval úvěru však nijak neověřil, o jaký úvěr se jedná, jaký je jeho zůstatek, zda žalovaný úvěr řádně splácí. V době uzavření smlouvy 22. 11. 2023 byly v žádosti uvedeny tři existující dluhy žalovaného. V té době přitom již žalobkyně věděla, že žalovaný na předchozí smlouvu č. , hodnota, nehradí splátky řádně, když neuhradil v celé výši splátku splatnou v říjnu 2023. I v případě smlouvy uzavírané 9. 1. 2024 byly v žádosti uvedeny tři jiné dluhy a především žalovaný byl již v prodlení nejenom se splácením splátek dle smlouvy č. , hodnota, , ale i v prodlení s placením splátek dle smlouvy č. , hodnota, z 22. 11. 2023, kdy neuhradil v plné výši splátku splatnou v prosinci 2023, tedy hned druhou splátku dle uzavřené smlouvy. Nelze než konstatovat, že před uzavřením úvěrových smluv bylo na zjištění a ověření reálných měsíčních výdajů žalovaného, jeho plnění existujících závazků, na zjištění a ověření jeho celkových majetkových poměrů zcela rezignováno.10. Soud tak s odkazem na výše uvedené uzavřel, že , právnická osoba, ., před uzavřením úvěrových smluv neposoudila řádně s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného, a všechny tři smlouvy proto shledal neplatnými ve smyslu § 87 téhož zákona.11. V souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalovanému vznikla povinnost k vrácení pouze poskytnutých jistin vždy v dosud nevrácené výši, tedy v částkách 500 Kč dle smlouvy č. , hodnota, , 25 500 Kč dle smlouvy č. , hodnota, a 15 611 Kč dle smlouvy č. , hodnota, , celkem 41 611 Kč.12. , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o.z. postoupila žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně věcně legitimována.13. Vzhledem k výše uvedenému proto soud co do částky 41 611 Kč žalobě jako důvodné vyhověl.14. Co do zbývající části uplatněného nároku, tedy nároku na zaplacení smluvního úroku, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když jak uzavřeno shora, žalovanému v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vznikla povinnost pouze k vrácení poskytnuté jistiny, nikoliv povinnost hradit další ve smlouvě sjednané platby.15. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Pokud jde o možnosti žalovaného vrátit částku 41 611 Kč, soud za situace, kdy měl informace pouze z předložených listin, neměl informace o aktuální finanční situaci a majetkových poměrech žalovaného, uzavřel, že je přiměřené jeho možnostem splatit uvedenou částku v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody, když soud při stanovení ztráty výhody splátek vyšel z toho, že ukládá žalovanému povinnost k uhrazení částky ve splátkách přiměřených jeho možnostem, a bude tedy záviset pouze na něm a jeho přístupu k plnění uložené povinnosti, zda bude možnost hrazení ve splátkách přetrvávat, či zda mu vznikne povinnost k jednorázové úhradě celé dlužné částky.17. Vzhledem k tomu, že dochází ke stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyl žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku v prodlení se splněním povinnosti. Žaloba proto byla zamítnuta i co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná z 27 %, žalovaný ze 73 %, je to tedy žalovaný, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. V řízení mu však žádné náklady, k jejichž náhradě by bylo možno žalobkyni uložit povinnost, nevznikly, soud proto rozhodl tak, že se mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.