17 C 10/2020-22 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v předmětu řízení tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit se souhrnným poplatkem v částce 11 136 Kč, v 53 pravidelných týdenních splátkách po 512 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, celkově uhradil pouze 8 293 Kč Smlouva zanikla uplynutím 53 týdnů od data podpisu smlouvy k [datum]. Pohledávka z předmětné smlouvy pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] postoupena [název PO] [anonymizována dvě slova], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalobkyně se domáhala úhrady jistiny v částce 16 000 Kč včetně úroku z prodlení a také souhrnného poplatku (úroku) ve výši 2 843 Kč. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání na základě žalobkyní předložených listin. Po provedeném dokazování soud ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 11 136 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 512 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení se splácením dluhu. Smlouva zanikla uplynutím doby k uhrazení úvěru dne 02. 10. 2019. Žalovaný uhradil po dobu trvání smlouvy pouze částku 8 293 Kč. Pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně na žalobkyni, což vyplývá ze smluv o postoupení pohledávek a jejich příloh. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 10. 2019, která byla odeslána dne 14. 10. 2019, což dotvrzuje podací arch poštovního doručovatele. Povinnost tvrzení stanovená ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená ustanovením § 120 odst. 1 OSŘ ohledně zaplacení celého dluhu leží na žalovaném, kdy však žádná z těchto povinností nebyla splněna. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle těchto smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit. Svou povinnost však nesplnil. Soud však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku stanovil pouze co do částky 7 707 Kč, a to z následujících důvodů. Soud se zejména zabýval tím, zda je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu požadovaného souhrnného poplatku ve výši 11 136 Kč. Nutno konstatovat, že v samotné smlouvě o půjčce není nikterak vysvětleno, z jakých důvodů je poplatek po žalovaném požadován, ani z jakých konkrétních částí sestává. Dle názoru soudu v daném případě jde jednoznačně o neurčité smluvní ujednání. I za situace, kdy by se mělo jednat o smluvní úrok sjednaný podle § 658 OZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními instituty, tedy analogicky i smluv o půjčce, a v daném případě by se opět jednalo o neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005 /29/) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Proto soud dospěl k závěru, že v této části je smlouva neplatná a soud z těchto důvodů žalobkyni nepřiznal nárok na zaplacení tohoto poplatku v částce Kč, když nárok byl výrokem II. zamítnut. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně (dle obsahu žaloby) započetla platbu žalovaného ve výši 8 293 Kč na souhrnný poplatek, který byl, jak uvedeno výše, posouzen jako neplatné ujednání, byla platba uhrazená žalovaným započtena soudem na samotnou jistinu. Požadovaná jistina je proto nižší o částku odpovídající neoprávněně naúčtovanému souhrnnému poplatku. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení rozdílu od skutečně poskytnuté jistiny a žalovaným již fakticky uhrazené jistiny, rozdíl činí částku 7 707 Kč. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo také právo na úrok z prodlení z částky 7 707 Kč dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, resp. dle § 1970 OZ, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. Naopak z výše uvedených důvodů zbylý nárok žalobkyně ve výši 8 293 Kč soud výrokem II. zamítl, včetně kapitalizovaného úroku, neboť nebylo zřejmé z jaké částky a za jaké období byl vůbec vypočten a nakonec i úroku z prodlení z částky 8 293 Kč, který z této částky žalobkyně nárokovala. Žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejnou míru úspěchu, soud proto náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 a násl. OSŘ nepřiznal žádnému z nich.