20 C 241/2020-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 27. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 999,77 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 16. 2. 2019 do zaplacení, náhrady nákladů ve výši 250 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením a kapitalizovaných úroků ve výši 5 627,79 Kč, vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], a žalovaným prostřednictvím webového portálu, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně a na základě této smlouvy poskytnutého úvěru v rámci úvěrového rámce, [anonymizováno] pohledávka jmenované společnosti byla následně smluvně postoupena až žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 o. s. ř. a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, zjistil soud ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou13. 2. 2017 prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků, a to na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, poskytl tento žalované úvěr ve formě revolvingového úvěrového rámce v rozsahu 35 000 Kč, který se v rámci čerpané výše žalovaná zavázala splácet spolu s úroky ve výši 8,5 % měsíčně a spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v minimální měsíční splátce, pokud dle tvrzení žalobkyně a výpisu právního předchůdce žalobkyně žalovaný čerpala částku 30 452 Kč a přes opakované výzvy dluží na jistině poskytnutého úvěru částku 23 999,77 Kč, na nákladech spojených s prodlením žalované částku 250 Kč a na úrocích za dobu od 23. 11. 2018 do 15. 2. 2019 částku 5 627,79 Kč, pak ani toto žalovaná nevyvracela. Smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 19. 12. 2019 byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena nejprve [právnická osoba], [IČO], posléze žalobkyni, jež před podáním žaloby vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2020. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího a žalované jako úvěrované), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud však při jejím hodnocení vycházel mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. , 25 Co 132/2017 – 77 týkajícího se obdobné věci, ve shodě s tímto a dále může soud konstatovat, že v případě čerpání úvěrového rámce byla žalovaná povinna tento splácet spolu s úroky ve výši 102 % ročně a dále byla povinna krom úroků hradit poplatek ve výši 12,5 % z„ částky každého čerpání“, v případě úplného vyčerpání úvěrového rámce jednorázově, měl-li být tento uhrazen v rámci 1 roku, měla dle samotného znění smlouvy žalovaná uhradit 96 459,54 Kč, tedy jistinu navýšenou o dalších 175 % čerpané jistiny, ostatně roční procentní sazba nákladů úvěru byla samotnou smlouvou explicitně vyčíslena v rozsahu 264,42 %, což byla výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do nesplacené jistiny s úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a co do částky 250 Kč, odpovídající faktickým nákladům vymáhání pohledávky v případě prodlení žalované, ve zbývající části, týkající se úroků, soud žalobu zamítl. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud byl popsaný zákonný požadavek splněn (viz výše), pak právo žalobkyně na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 961 Kč a z nákladů zastoupení žalobce advokátem, kde za situace, že se jedná o žalobu formulářového typu, odlišující se od obdobných žalob toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem geneze žalované pohledávky, činila by podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 300 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 80 %: 20 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, odpovídajících rozdílovým 60 % nákladů řízení, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.