11 C 302/2021-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná včetně úroku ve výši 1 200 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradila pouze 3 400 Kč. Předmětnou pohledávku dne 15. 1. 2021 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 5 755,56 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn (poplatků) ve výši 1 644,44 Kč, dále úroku ve výši 18,96 % ročně kapitalizovaného za dobu od 15. 2. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 1 018,50 Kč a dále ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 15. 2. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 537,19 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 16. 1. 2021 do zaplacení (nárok 1). Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná včetně úroku ve výši 2 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč zavázala vrátit v 60ti týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradila pouze 9 000 Kč. Předmětnou pohledávku dne 15. 1. 2021 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 7 000,10 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn (poplatků) ve výši 1 999,90 Kč, dále úroku ve výši 19,4 % ročně kapitalizovaného za dobu od 22. 11. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 1 588,13 Kč a dále ve výši 19,4 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 22. 11. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 818,62 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 16. 1. 2021 do zaplacení (nárok 2). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci šlo pouze o právní posouzení uplatněných nároků, přičemž s právním názorem soudu byla žalobkyně seznámena již prostřednictvím řady předchozích rozhodnutí (žalobkyně se nicméně naprosté většiny nařízených jednání neúčastní). 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že v prosinci 2018 byla uzavřena úvěrová smlouva [číslo] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a žalovaná se je zavázala spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve výše uvedených splátkách. Dále z doložených úvěrových smluv vyplývá, že v září 2018 byla uzavřena úvěrová smlouva [číslo] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se je zavázala spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve výše uvedených splátkách. Čerpání úvěrových prostředků vyplývá pak z čl. 2 doložených smluv. Nabytí pohledávek z úvěrové smlouvy vzniklých a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů judikatury odvolacího soudu (př. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2021, č. j. 25 Co 106/2021), jak mu ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). K tomu je třeba ovšem v kontextu sjednaných nároků na„ poplatky a odměny“ upozornit na ujednání čl. 1 a čl. 1 úvěrové smlouvy, podle kterých byl jednak sjednán extrémně vysoký„ administrativní poplatek“ ve výši 20 % z jistiny, aniž by bylo ze smlouvy vůbec zřejmé, jaké specifické protislužby by se mělo žalovanému oproti této vysoké úhradě (přesahující 200 % obvyklého úroku) dostávat (administrování úvěru náleží mezi bazální úkony spojené s poskytováním úvěru za odměnu v podobě úroku, který samozřejmě nezahrnuje jen čistý zisk, nýbrž zisk spolu s náklady, a to zejména administrativními), jednak pak výše inkasní odměny se významným způsobem vymyká alternativním nákladům úhrady splátek (př. úhrada poštovních poukázek). Nalézací soud přitom nesdílí obavu, že by cena těchto„ služeb“ nevyjadřovala alespoň v určité části reálný náklad (př. sjednání výjimky ze zásady donosnosti peněžitého plnění dle § 1955 odst. 1 občanského zákoníku pochopitelně pravidelně generuje zvýšené náklady na zjednání osoby inkasanta, nicméně zásadně v každé věci náklady obdobné, nikoliv odvozené od výše úvěru, jak je ze strany úvěrující sjednáváno), za daleko závažnější naopak považuje nalézací soud zjištění, že tyto náklady a poplatky v sobě skrývají blíže neurčitelnou část odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ve smyslu toho, jak jsou považovány některými rozhodnutími odvolacího soudu za„ fiktivní“), neboť v realitě spotřebitelského práva se tím bez dalšího ocitáme v rovině netransparentního a nepoctivého jednání podnikatele vůči laickému spotřebiteli. Důsledky takového jednání jsou pro podnikatele fatální, mj. se tím připravuje o výjimku z přípustnosti přezkumu přiměřenosti ujednání spotřebitelské smlouvy dle ustanovení § 1813 věta druhá občanského zákoníku, především však je nutno netransparentní a nepoctivé jednání považovat za protiprávní a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné (§ 588 občanského zákoníku), kdy totální rezignaci na základní zásady spotřebitelského práva (jasné a poctivé jednání podnikatele vůči spotřebiteli) lze považovat za rozpornou s veřejným pořádkem, na němž spočívá český právní řád. Úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších položek v podobě„ odměn“ a„ poplatků“ za (zčásti) vykonstruované služby, které reálně spotřebiteli neposkytuje. Nalézací soud přitom nemá pochybnosti o tom, že takovým zapovězeným způsobem postupuje ve svých smlouvách právě úvěrující, pokud výši těchto„ odměn“ a„ poplatků“ odvozuje procentuálně z výše poskytovaného úvěru a nikoliv pevnou a víceméně neměnnou částkou odvozenou od reálných paušalizovaných nákladů (na realizaci inkasa, tj. od pevné sumy za jednu inkasní návštěvu). Není přitom pochyb o tom, že uvedené vady zatěžují smlouvu jako celek, neboť ze stovek věcí projednávaných nalézacím soudem je očividné, že úvěrující je ochotna veškeré své smlouvy uzavírat pouze za podmínek uvedených v jejich textu (tj. založených na zjevném kořistění z notorické lhostejnosti a lehkovážnosti českých spotřebitelů) a k poskytování úvěru za podmínek obvyklých v obchodním styku by vůbec nepřistoupila (§ 577 občanského zákoníku). Opačná prohlášení žalobkyně činěná pod hrozbou částečného zamítnutí žaloby jsou pochopitelně činěna v reakci na nepříznivý vývoj konkrétního řízení a ve zjevné snaze dosáhnout přiznání požadovaných nároků v co největší možné míře. Smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná jako celek a podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku jsou si strany povinny navzájem vrátit to, co podle smlouvy plnily, a to v rozsahu, v němž obohacení trvá (§ 3000 občanského zákoníku). To následně znamená, že pokud v prvém případě úvěrující poskytla žalované prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná na své závazky z neplatné smlouvy již uhradila 3 400 Kč, pak žalobkyni náleží částka 2 600 Kč. Dále pak v druhém případě poskytla úvěrující žalované prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná na své závazky z neplatné smlouvy uhradila 9 000 Kč, pak žalobkyni náleží částka 1 000 Kč Celkem tak soud žalobkyni přiznal částku 3 600 Kč, odpovídající obohacení žalované na úkor úvěrující, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl. 5. Nad rámec výše uvedeného dlužno dle názoru nalézacího soudu přičinit jednu drobnou poznámku. Nalézacímu soudu známo žádné rozhodnutí dovolacího soudu, které by pro spotřebitelské úvěry tolerovalo jakési„ dvojnásobné až trojnásobné navýšení obvyklého úroku“. Pokud bývá v této souvislosti odkazováno (jak v podáních žalobců, tak v rozhodnutích soudů) na konkrétní rozhodnutí, pak šlo vždy o