15 C 51/2021-16 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. listopadu 2020 na zaplacení částky 18 912 Kč, představující nevrácenou zápůjčku v částce 9 500 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky v částce 2 162 Kč, smluvní pokutu v částce 4 750 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřely účastnice smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované 9 500 Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaná se měla zavázat za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 2 162 Kč. Zápůjčka a poplatek byly splatné dne 13. ledna 2019. Žalovaná podle žalobkyně zápůjčku nevrátila v celé výši, když uhradila 0 Kč. Žalobkyně dále popsala průběh sjednání smlouvy. K tomu mělo dojít dálkově prostřednictvím webové stránky žalobkyně a vepsáním PINu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo žalované. Tento PIN byl podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem žalované. K účelně vynaloženým nákladům dále žalobkyně uvedla odkaz na čl. 2 smlouvy a datum odeslání písemných výzev, a to 20. a 27. ledna, 3., 12. a 27. února 2019. Žaloba na placení smluvní pokuty nebyla zdůvodněna. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 19. listopadu tr., když pouze neúčast žalující strany byla předem omluvena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Již na základě žalobních tvrzení, resp. jejich nedostatku, soud výrokem I. zamítl žalobu na placení smluvní pokuty 4 750 Kč a účelně vynaložených nákladů 2 500 Kč. Nebylo totiž zřejmé, na jakém základě by žalovaná měla být povinna tyto částky žalobkyni platit. Tedy zda se snad k placení měla zavázat, nebo zda povinnost vyplývá z jiné skutkové okolnosti. Samotné tvrzení o tom, že byly odeslány nějaké výzvy neuvedeného vyzyvatele a s nejasným obsahem, jistě vznik povinnosti žalované nezpůsobuje. Pokud snad měly být účelně vynaložené náklady placeny žalovanou podle smlouvy, pak ani její sjednání nebylo zjištěno (viz níže). Na základě dokazování totiž soud nezjistil ani to, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou o zápůjčce, poplatku, či o nákladech. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o sjednání smlouvy sice označila (zjevně písemnou) smlouvu o zápůjčce. Z této písemnosti soud zjistil, že se v nachází jen řada čísel, nikoli jedinečný identifikační znak, který by bylo možné připsat pouze žalované. Pokud totiž nebyla písemnost žalovanou vlastnoručně podepsána a žalovaná v řízení ani jinak neosvědčovala správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). K prokázání tvrzení o průběhu kontraktace přitom žalobkyně žádné důkazy zjevně (důkazní návrhy byly obecné, k více žalobním tvrzením) neoznačila. Žalobkyně tedy nijak neprokazovala, že to byla právě žalovaná, kdo vyplnil příslušné dokumenty na jejích webových stránkách, kdo měl sdělit žalobkyni identifikační údaje žalované a kdo nakonec obdržel číselnou řadu, kterou mělo být potvrzeno sjednání smlouvy. Ze základu popisu skutkového děje žalobkyně označila významný důkaz jen k prokázání tvrzení o odeslání (převodu) peněz. K tomu mělo dojít připsáním na účet uvedený v žalobě. Žalobkyně v podání ze dne 29. dubna tr. vysvětlila, že by se mělo jednat o účet žalované. Soud proto při dokazování zjistil obsah elektronické přílohy s názvem [název souboru] [anonymizována dvě slova], která jako jediná nekorespondovala s názvem žádného důkazního návrhu, ale obsahovala údaje o bankovním převodu. Mohlo se tedy jednat o výpis z účtu žalobkyně, který byl již k důkazu označen. Z tohoto důkazního prostředku, který je zjevně jen částí původní písemnosti, se ovšem nepodávalo, kdo měl peníze ve výši 9 500 Kč převádět a kdo je měl přijímat. Samotná čísla účtů potřebnou vypovídací hodnotu jistě nemají. Žalobkyně k důkazu dále navrhovala, aby soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Neuvedla však, jaký bankovní ústav by vyjádření měl poskytovat a jakého úvěru se mělo týkat. Tedy zda úvěr měl poskytovat bankovní ústav, nebo se snad mělo jednat o zde řešený vztah, jenž ovšem podle žalobkyně měl být zápůjčkou poskytovanou žalobkyní. V každém případě by však podle návrhu toto vyjádření měl poskytnout jen bankovní ústav, který vede účet, z nějž měly být peníze poslány. Stále by tak nebylo zjištěno, zda takto měla být peníze odeslány (převedeny) žalované převodem na její bankovní účet. Soud proto ani tento důkazní návrh nevyslyšel. Vzhledem k nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti žalobkyně (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ) proto soud výrokem I. zamítl žalobu na vrácení zápůjčky a placení poplatku, smluvní pokuty a nákladů. S ohledem na svázanost žalovaného úrokového příslušenství s žalovanou jistinou, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, č. j. 11 Co 137/2018–152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, nebo v usnesení ze dne 29. září tr., č. j. 11 Co 143/2021–40, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 39/2020, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat v podstatě s jakýmikoli žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu tak, aby rozhodnutí nebylo pro žalobce překvapivé, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty k nápravě pokud soud nebude považovat tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné. Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v § 118b odst. 1 OSŘ, nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že žalobkyně v žalobním návrhu souhlasila s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání procesně příznivého výsledku řízení. Žalobkyně jistě věděla podle výsledku jiných řízeních, která se o jejích žalobách na vrácení zápůjček vedla před zdejším soudem například pod sp. zn. 11 C 199/2019, 15 C 12/2021, 15 C 39/2021, 9 C 125/2021 a v řadě dalších, jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.