15 C 72/2020-19 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 2 tis. Kč, uplatněný formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného ke zdejšímu soudu dne [datum]. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ postupitelka“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“) a ceník postupitelky. V rámci smlouvy byl sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: 8C04FF1ACB0D), jehož převzetí stvrdil žalovaný podpisem na zakázkovém listě. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využil žalobce svého práva dle čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek a odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 9. února 2015 zaslaným žalovanému. V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit nepoškozené a funkční uvedené zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této smluvní povinnosti si v rámci smlouvy sjednala postupitelka s žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný zařízení postupitelce nevrátil a nezaplatil ani smluvní pokutu, přestože k tomu byl postupitelkou opakovaně vyzýván. Uvedená pohledávka byla smlouvou ze dne 31. ledna 2019 postoupeny žalobkyni, což měla žalobkyně písemně oznámit žalovanému. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast jako jediné byla předem omluvena) a její zástupkyně se nedostavila ani k nařízenému jednání. 3. Předně je třeba poukázat na nelogičnost žalobních tvrzení v části, v níž žalobkyně tvrdila sjednání smlouvy žalované s postupitelkou a odstoupení od smlouvy provedené nikoli postupitelkou, tedy smluvní stranou, nýbrž žalobkyní, a to před tvrzeným sjednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Již z této nesrovnalosti nelze dospět k závěru o ukončení smlouvy, která byla podle žalobkyně podmínkou pro vznik povinnosti žalované vrátit předmětné zařízení postupitelce, a tedy nelze ani dospět k právnímu závěru o vzniku povinnosti žalované platit smluvní pokutu. Již proto bylo nutné žalobu zamítnout. 4. Žaloba ale nemohl být důvodná také z dalších důvodů. Jednak soud z provedeného dokazování nezjistil, že by to byla právě žalovaná, kdo měl sjednat s postupitelkou uváděnou smlouvu o nájmu zařízení a zavázat se k placení smluvní pokuty. Žalobkyně totiž k prokázání svého tvrzení o sjednání smluvní pokuty neoznačila žádný důkaz, neboť důkazní návrhy uvedené k příslušné části skutkových tvrzení se zjevně týkaly jen odstoupení od smlouvy a výzvy k úhradě a vrácení zařízení, tedy jednostranným jednáním žalobkyně a postupitelky. I kdyby soud vycházel z již dříve označeného důkazu (k jiným skutkovým tvrzením), a to z předmětné písemné smlouvy postupitelky a žalované, nezměnilo by to nic na nedostatku uvedeného skutkového zjištění. Z písemnosti, označené žalobkyní k důkazu jako smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, které zřejmě měla odpovídat k žalobě připojená elektronická písemnost s názvem [číslo a název smlouvy] [anonymizováno], totiž soud zjistil, že obsahuje údaje o účastnících. V místě označeném pro podpis žalované byl však umístěn nečitelný grafický znak, z nějž není patrné žádné písmeno české abecedy, natož pak celé slovo se jménem, či příjmením žalované. Zjevně se přitom nejednalo o náhradu podpisu mechanickými prostředky, ani o elektronický podpis tak, jak to má na mysli § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) analogicky, neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup byl pro žalovanou obvyklý, nebo že by se jednalo o podpis učiněný elektronickými prostředky. Podstatné pro hodnocení tohoto důkazu bylo ustanovení § 565 OZ, když předmětná písemnost je zjevně soukromou listinou. Podle tohoto ustanovení platí, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, … má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Protože podle uvedeného zjištění nelze dopět k závěru, že smlouva byla zjevně podepsána žalovanou, bylo na žalobkyni, aby dokázala správnost jejího obsahu jinak. To však žalobkyně v rozporu s § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) neučinila. 5. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby byl nedostatek hodnocení o dospělosti práva na zaplacení smluvní pokuty. Byť to žalobkyně v žalobě výslovně netvrdila, zjistil soud z písemné smlouvy, že porušením smluvní povinnosti teprve vzniklo právo požadovat smluvní pokutu. K tomu, aby právo na zaplacení smluvní pokuty dospělo do nároku, bylo tedy nezbytné, aby postupitelka vyzvala žalovanou k jejímu zaplacení. Toho si zřejmě byla vědoma i žalobkyně, když tvrdila, že postupitelka vyzvala žalovanou nejen k vrácení zařízení, ale také k placení smluvní pokuty. Soud ale takové jednání nezjistil. Z výzvy ze dne 25. března 2014 se sice podávalo, že obsahuje uplatnění předmětného práva, avšak dále již není zřejmé nejen to, zda byl dopis s výzvou žalované doručen, resp. zda se dostal do sféry její dispozice, ale ani to, zda jej vůbec činila postupitelka. Dopis totiž sepsal advokát JUDr. [jméno] [příjmení] jako zástupce postupitelky, aniž by bylo toto zastoupení jakkoli dokládáno. Naopak dopis ze dne 1. června 2020, který za žalobkyni sepsala její procesní zástupkyně, již doprovází doklad o předání k poštovní přepravě z téhož dne. Z žalobkyní předložené plné moci ze dne 5. srpna 2013 je také zřejmé, že tato zástupkyně žalobkyně byla oprávněna jejím jménem činit i hmotněprávní jednání. Dopis ze dne 1. června 2020 však již uplatnění nároku na smluvní pokutu neobsahuje, když je jen jakousi formulářovou výzvou k placení částky 2 451,86 Kč za blíže nespecifikované, jen obecně vymezené a od sebe nerozlišené pohledávky žalobkyně. Nelze proto hodnotit, že žalovaná byla právní předchůdkyní, nebo žalobkyní vyzvána k zaplacení žalované smluvní pokuty, za porušení konkrétní smluvní povinnosti, když i veškeré písemnosti v tomto řízení byly žalované doručeny pouze procesně (uložením v provozovně poskytovatelky poštovní služeb podle § 49 OSŘ po pokusu o doručení na evidenční adresu podle § 46b OSŘ), bez potvrzení hmotněprávního doručení. Právní jednání spočívající ve výzvě k placení, jež je činěno vůči nepřítomné osobě, což je zjevně posuzovaný případ, musí být prezentováno žalované ve smyslu § 570 odst. 1 OZ, tj. musí se dostat do její dispoziční sféry, aby s ním mohly být pro žalovanou spojeny jakékoli právní následky. Protože skutečnosti umožňující takové právní hodnocení zjištěny nebyly, nemohl soud hodnotit, že právo postupitelky na zaplacení smluvní pokuty dospělo do nároku, který lze uplatnit před soudem. 6. Byť tedy z písemného oznámení postupitelky ze dne 18. března 2019, nikoli však již ze samotné smlouvy o postoupení ze dne 31. ledna 2019, neboť soudu nebyla zjevně předložena její skutečná příloha [číslo] obsahující seznam postupovaných pohledávek, vyplývalo ujednání o postoupení pohledávek ze smlouvy postupitelky a žalované žalobkyni, nezjistil soud, že by takové postupované pohledávky, resp. nároky vůči žalované vůbec vznikly. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) výrokem I. zamítl, když na jednání nepřítomné žalobkyni nebylo možné vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 OSŘ k vyjasnění skutkových tvrzení a označení dalších důkazů, potřebných k prokázání jejích tvrzení. 7. K označeným důkazům je dále vhodné obecně uvést, že podle § 79 odst. 2 OSŘ je žalobce povinen listinné důkazy k návrhu připojit. K žalobnímu návrhu, jenž byl učiněn v elektronické podobě, byly připojeny elektronické písemné přílohy. Žádná z nich však nebyla označena stejně, jako název důkazního prostředku, který měl být předložen. Soud se proto pokusil nejprve z připojených příloh žalobního návrhu vypreparovat tu, která byla takto žalobkyní zřejmě důkazně označena. Takto zjištěný důkaz pak soud provedl způsobem, stanoveným v § 129 OSŘ analogicky (jednalo se o elektronickou písemnost, nikoli listinu). Je tedy možné, že pro tuto nedůslednost v označování a předkládání důkazů (důkazních prostředků) soud nezjistil předložení výše zmíněných důkazů v jiné podobě, ačkoli mohly být skryty v některé z datových příloh žalobního návrhu. V každém případě toto nedůsledné plnění důkazní povinnosti žalobkyní způsobilo deficit ve skutkových zjištěních soudu, který nakonec také vedl k zamítnutí žaloby. 8. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by