20 C 178/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 200 Kč s úroky z prodlení za dobu od 12. 3. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 8 358,37 Kč, s úroky z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 200 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, s úroky z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 200 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a s úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, a to z částky 8 200 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) za žalovanou, vzniklé na základě žalovanou nesplacené půjčky, poskytnuté jí věřitelem, jenž tuto pohledávku následně postoupil žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzení a spočívající v tom, že dne 15. 6. 2007 uzavřel věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalované částku 5 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit spolu s tzv. souhrnným poplatkem v celkové výši 3 200 Kč v celkem 40 týdenních splátkách po 205 Kč, měla tak uhradit věřiteli celkem 8 200 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, na splátkách neuhradila ničeho, vzniklou pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což věřitel žalované oznámil dopisem datovaným dnem 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s vyčíslením věřitele tvrdila, že žalovaná do postoupení pohledávky dlužila na této pohledávce částku 8 200 Kč, kterou žalobkyně rozúčtovala tak, že na jistinu připadá částka 5 000 Kč a na tzv. souhrnný poplatek částka 3 200 Kč, když žalovaná na splátkách neuhradila ničeho, pak ani toto žalovaná nevyvracela. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu výzvou ze dne 29. 7. 2021. 5. Právní vztah mezi věřitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši tzv. souhrnného poplatku, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, kde tento soud jako soud odvolací v rámci jiného řízení týkajícího se obdobné věci konstatoval, že pokud věřitel v rámci takto vypracované formulářové smlouvy učinil její součástí rovněž povinnost žalovaného uhradit tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, pokud přesahuje více než 2/3 půjčené částky, což je i obdobné věci projednávané nadepsaným soudem. Shodně lze konstatovat, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání a je podstatné a zároveň zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Ve shodě se závěry odvolacího v této další věci nadepsaný soud připomíná, že peněžní prostředky by i zde měly být vráceny za dobu 40 týdnů již s navýšením téměř o 64 %, což je výše, která se zcela vymykala výši úroků, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské úvěry a půjčky, ostatně sám věřitel v rámci smluvních ujednání vyčíslil výši RPSN (roční procentní sazbu nákladů) hodnotou 294,1 % Ve svém výše popsaném inspirativním rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že v jím projednávané věci nemůže obstát argumentace o tom, že v případě osob, které nedosáhnou na bankovní produkt a které mohou být rizikovějšími klienty ve smyslu jejich (ne) schopnosti řádně splatit svůj závazek, může být jako platný posuzován kontrakt, který by jinak rozumně neobstál, když odvolací nepovažuje za ospravedlnitelné neúměrné navýšení finančních prostředků, které je povinen dlužník vracet věřiteli právě z důvodu rizikovosti počínání věřitele, rozhodne-li se takovým osobám na jejich žádost poskytnout peněžní prostředky; zaměřuje-li se věřitel na osoby, které patrně nebyly či nejsou schopny dosáhnout na obdobný produkt poskytovaný bankami, jedná se o osoby s nižšími příjmy, svým způsobem sociálně znevýhodněné, jejichž nouzi v podstatě věřitel zneužívá. Pokud obdobnou smlouvu v této další projednávané věci odvolací soud hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka, přičemž„ za odpovídající dobrým mravům je nutné považovat pouze taková ujednání, která nevybočují z běžně vymezených hranic, resp. ujednání, která jsou v rozhodné době a místě obvyklá a přijatelná pro většinu populace“, čemuž ujednání věřitele a dlužníka nevyhovují, činí takové právní hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce [číslo] i nadepsaný soud v předmětné věci. Nárok žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaná by tak měla vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částku odpovídající jistině půjčky, pokud ve shodě s tvrzením žalobkyně žalovaná na splátkách ničeho neuhradila, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení celé jistiny ve výši 5 000 Kč s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky, jež byla zpracována již v procesu jejího postupování žalobkyni, činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 61 %: 39 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 22 % nákladům žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.