20 C 180/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 392 Kč s úroky z prodlení za dobu od 24. 5. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši 13 592,02 Kč a s s úroky z prodlení z částky 11 392 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) za žalovanou, vzniklé na základě žalovanou nesplacené půjčky, poskytnuté jí věřitelem, jenž tuto pohledávku následně postoupil žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzení a spočívající v tom, že dne 5. 5. 2006 uzavřel věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalované částku 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit spolu s tzv. souhrnným poplatkem v celkové výši 4 792 Kč v celkem 39 týdenních splátkách po 328 Kč, měla tak uhradit věřiteli celkem 12 792 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku zaplatila dle žalobních tvrzení dne 16. 5. 2006, vzniklou pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což věřitel žalované oznámil dopisem datovaným dnem 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s vyčíslením věřitele tvrdila, že žalovaná do postoupení pohledávky dlužila na této pohledávce částku 11 392 Kč, kterou žalobkyně rozúčtovala tak, že na jistinu připadá částka 7 124,45 Kč a na tzv. souhrnný poplatek částka 4 267,55 Kč, když naopak žalovaná takto na splátkách uhradila 1 400 Kč, pak ani toto žalovaná nevyvracela. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu výzvou ze dne 29. 7. 2021. 5. Právní vztah mezi věřitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši tzv. souhrnného poplatku, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že pokud věřitel v rámci takto vypracované formulářové smlouvy učinil její součástí rovněž povinnost žalované uhradit tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, když jak popsáno výše žalovaná měla v rámci 39 týdenních splátek splatit jistinu navýšenou o 60 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, ostatně sám věřitel v rámci smluvních ujednání vyčíslil výši RPSN (roční procentní sazbu nákladů) hodnotou 276,9 % Soud proto smlouvu o půjčce [číslo] hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka. Nárok žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaná by tak měla vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částku 8 000 Kč, kterou obdržela od věřitele při uzavření neplatné smlouvy, pokud ve shodě s tvrzením žalobkyně žalovaná již uhradila 1 400 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 6 600 Kč s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, když při neplatnosti smlouvy není možné dílčí plnění žalované započítat na úhradu tzv. souhrnného poplatku, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky, jež byla zpracována již v procesu jejího postupování žalobkyni, činila by podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 300 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 58 %: 42 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 16 % nákladů žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.