20 C 203/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 1. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 4. 1. 2018 do zaplacení, náhrady nákladů ve výši 500 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením a kapitalizovaných úroků ve výši 1 037 Kč, vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] SLM [číslo], Malta, a žalovaným prostřednictvím webového portálu, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně a na základě této smlouvy poskytnutého úvěru v rámci úvěrového rámce, když pohledávka jmenované společnosti byla následně smluvně postoupena až žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 o. s. ř. a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, zjistil soud ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 3. 10. 2017 prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků, a to na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, poskytl tento žalovanému úvěr ve formě revolvingového úvěrového rámce v rozsahu 35 000 Kč, který se v rámci čerpané výše žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve výši 8,5 % měsíčně a spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v minimální měsíční splátce, pokud dle tvrzení žalobkyně a výpisu právního předchůdce žalobkyně žalovaný čerpal částku 6 000 Kč a přes opakované výzvy dluží na jistině poskytnutého úvěru právě tuto částku, na nákladech spojených s prodlením žalovaného částku 500 Kč a na úrocích za dobu od 2. 11. 2017 do 3. 1. 2018 částku 1 037 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. Smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena nejprve společnosti [právnická osoba], [IČO], posléze žalobkyni, jež před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2020. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud však při jejím hodnocení vycházel mimo jiné z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí i právní kvalifikace, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že v případě čerpání úvěrového rámce byl žalovaný povinen tento splácet spolu s úroky ve výši 102 % ročně a dále byl povinen krom úroků hradit poplatek ve výši 12,5 % z„ částky každého čerpání“, v případě úplného vyčerpání úvěrového rámce jednorázově, měl-li být tento uhrazen v rámci 1 roku, měl dle samotného znění smlouvy žalovaný uhradit 96 459,54 Kč, tedy jistinu navýšenou o dalších 175 % čerpané jistiny, ostatně roční procentní sazba nákladů úvěru byla samotnou smlouvou explicitně vyčíslena v rozsahu 264,42 %, což byla výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do nesplacené jistiny s úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části soud žalobu zamítl. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky, jež byla zpracována již v procesu jejího postupování žalobkyni, činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 80 %: 20 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 60 % nákladům žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.