9 C 234/2021-65 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 200 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 7 000 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 370 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 10. 12. 2019 do 22. 3. 2021. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo prostřednictvím elektronických prostředků komunikace dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, a to bankovním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 9. 12. 2019. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku, právní předchůdce žalobkyně jej tak vyzval písemnou upomínkou ze dne 16. 12. 2019, za níž je žalovaný povinen zaplatit 200 Kč. Žalovaný však úvěr ani poplatek neuhradil, dostal se do polední a právnímu předchůdci žalobkyně vznik nárok podle čl. 4 4. 3. smlouvy o úvěru na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným prostřednictvím internetové stránky provozované původním věřitelem smlouvu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 3 500 Kč, kterou žalovanému převedl na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a kterou se žalovaný zavázal tomuto splatit spolu s úrokem v částce 96,66 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 004,15 Kč, celkem tak v částce 4 600,81 Kč, nejpozději do 9. 12. 2019. Žalovaný neuhradil splátku úvěru včetně poplatků řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku, právní předchůdce žalobkyně jej tak vyzval písemnou upomínkou ze dne 16. 12. 2019. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dosud žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 23. 3. 2020. 4. V žalobě byla uplatněna pohledávka vzniknuvší na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] s tvrzenými poskytnutými finančními prostředky 7 000 Kč a poplatku za upomínku ve výši 200 Kč. Žádná úvěrová smlouva ohledně finančních prostředků 7 000 Kč však nebyla žalobkyní předložena, předložena byla toliko výše specifikovaná úvěrová smlouva o poskytnutí 3 500 Kč včetně výpisu z účtu žalobkyně o poskytnutí částky 3 500 Kč. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k odstranění rozporů a doplnění tvrzení a prokázání uzavření úvěrové smlouvy ohledně 7 000 Kč, s tím, že pokud neprokáže uzavření a poskytnutí finančních prostředků ve výši 7 000 Kč, bude soud vycházet z prokázaného uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků toliko ohledně částky 3 500 Kč, ale žalobkyně se svou neúčastí o tuto možnost připravila. 5. Dále bylo žalobkyní tvrzeno, ale nebylo prokázáno, jak její právní předchůdce konkrétně prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019). Doložena byla jen jedna výplatní páska žalovaného a dále vyhodnocení CSAS, z něhož pravděpodobně plyne výše výdajů žalovaného 15 000 Kč měsíčně (v AJ) bez toho, že by výdaje byly jakkoliv doloženy. Stejně tak není doloženo provedení lustrace osoby žalovaného v registrech SOLUS či NRKI. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k doplnění tvrzení a prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného, jinak bude vycházet z toho, že smlouva je absolutně neplatná. 6. Dalším důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy je její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), který dosahuje intenzity narušující veřejný pořádek, a to s ohledem na výši plateb, které má žalovaný platit, a s ohledem na sankce, které mu při neplacení hrozí. Za úvěr ve výši 3 500 Kč má žalovaný za 28 dní uhradit úrok 96,66 Kč spolu s poplatkem„ poskytnutí úvěru“ 1 004,15 Kč, což není nic jiného, než pod jiným názvem skrytá další část úroku. Žalovaný tak má uhradit na úroku celkem 1 100,81 Kč, což je 409,5 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 4 600,81 Kč (jistina 3 500 Kč a úrok 1 100,81 Kč) splatné za 28 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 31,4 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 409,5 % ročně jak výše uvedeno). Ostatně dle samotné úvěrové smlouvy činila roční procentní sazba nákladů na úvěr 3 433,48 %. Navíc je prodlení stíháno smluvní pokutou 0,1 % denně (tedy 36,5 % ročně). Protože se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 7. Smluvní vztah, který měl vyplývat z úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neexistuje, protože smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně má proto právo dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne 11. 11. 2019 ve výši 3 500 Kč, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 3. 4. 2020, když soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 3. 2020, odeslána dne 28. 3. 2020, doručena zákonnou fikcí třetí pracovní den, tj. 1. 4. 2020, pohledávka tak byla následující den po doručení, tj. 2. 4. 2020, splatná a od 3. 4. 2020 je žalovaný v prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 8. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.