9 C 261/2021-37 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 7. 2021 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 30. 11. 2019, kdy byla předmětná smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu [název služby] [anonymizována tři slova] měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení předmětné smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, konkrétně [název a typ zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo] (dále jen„ technické zařízení“). Toto technické zařízení, které žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem smlouvy, v rozporu se svými povinnostmi žalobkyni po ukončení předmětné smlouvy, nevrátila. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení technického zařízení. Žalobkyně žalovanou dne 6. 1. 2021 písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žalovaná dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – [anonymizována dvě slova], součástí smlouvy bylo také ujednání o pronájmu koncového zařízení [název a typ zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo]. Vzhledem k tomu, že smlouva byla dne 30. 11. 2019 ukončena, vznikla žalované dle čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu [název služby] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] povinnost vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, a to do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení technického zařízení se žalovaná zavázala dle bodu I. smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Neboť žalovaná technické zařízení žalobkyni nevrátila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaná na svém dluhu dosud ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 6. 1. 2021. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil jako vztah vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, kterou lze podřadit pod nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), za podmínek stanovených zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve vztahu k poskytovaným elektronickým službám, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost poskytovat tyto služby a žalované hradit jejich cenu. Současně byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dle § 2201 a násl. o. z. smlouva o nájmu technického zařízení, určeného k využívání poskytovaných služeb, s tím, že bylo ve smyslu § 2048 a násl. o. z. ujednáno, že pokud po skončení smluvního vztahu zařízení nebude ve sjednané lhůtě vráceno, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve sjednané výši. Protože žalovaná zařízení nevrátila, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.