10 C 19/2022-19 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím a to z titulu přečerpaného debetního zůstatku na účtu. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany právního předchůdce postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, a to s účinností ke dni 1. 12. 2020. 3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 4. Žalobkyně i opatrovník žalovaného dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 5. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 29. 1. 2010 smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne 29. 1. 2010 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, s limitem do výše 5 000 Kč. Žalovaná byla zároveň dle Smlouvy o úvěru povinna platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení [právnická osoba], tj. výše úrokové sazby činila 18,90 % ročně. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky nebyl vyrovnán, a proto [právnická osoba] převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 12. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaná byla o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměna výzvou ze dne 1. 12. 2019. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.11.2020, a to s účinností ke dni 1. 12. 2020. Pohledávka za žalovanou se skládá ze zůstatku jistiny ve výši 5 345,98 Kč a dále úroků a úroků z prodlení. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 2. 2021. 6. Popsané právní vztahy týkající se smlouvy o běžném účtu soud kvalifikoval dle § 708 a násl. z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platného ke dni 31. 12. 2012. V případě přečerpání zůstatku na tomto účtu a nároky s tím spojené se řídí ustanoveními § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ„). Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky, včetně úroků a poplatků, nesplnil. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobcem podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.