12 C 362/2022-46 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ smlouva 1“), na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne 29. 6. 2021. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 5 800 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 13 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 5 600 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 743,04 Kč představující úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 6. 2021 do 7. 1. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 572 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 13 000 Kč od 30. 6. 2021 do 7. 1. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se shora uvedeným věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ smlouva 2“), na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne 16. 9. 2019 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne 9. 11. 2020. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 8 400 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 7 466,76 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 133,24 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 229,33 Kč představující úrok ve výši 25,35 % ročně z částky 7 466,76 Kč od 10. 11. 2020 do 7. 1. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 725,52 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 7 466,76 Kč od 10. 11. 2020 do 7. 1. 2022. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 13 000 Kč a částku 10 000 Kč v hotovosti před podpisem smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] a smlouvy o úvěru dne [datum] ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z karty klienta ze dne 3. 12. 2019 a ze dne 16. 9. 2019 předložené žalobkyní, z níž je zřejmý zaměstnavatel žalovaného (doložena pracovní smlouva), další příjmy žalovaného a výdaje na bydlení, přičemž žalovaný podpisem této listiny stvrdil pravdivost v ní zaznamenaných údajů. Za vadná však považuje soud ve smlouvě 1 ujednání o výši úroku v částce 2 600 Kč, administrativního poplatku v částce 2 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázal společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 13 000 Kč zaplatit celkem částku 10 400 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. V případě smlouvy 2 pak shodně soud považuje za vadná ujednání o výši úroku v částce 2 000 Kč, administrativního poplatku v částce 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázal společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 8 000 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. Pokud se jedná o administrativní poplatek ve výši 2 600 Kč, resp. ve výši 2 000 Kč u smlouvy 2 je třeba uvést, že obchodní praxe akceptuje zpravidla zvláštní poplatek za rezervaci finančních prostředků, nicméně jeho obvyklá výše se pohybuje mezi 1- 2 % takto rezervovaných finančních prostředků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 20 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě tohoto„ poplatku“, shodně pak odměny za hotovostní inkaso splátek, tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V daných smlouvách byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 32,15 % ročně, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 70 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši téměř 70 % ročně). Při hodnocení souladu smluv, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouvy nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. 4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 13 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 5 800 Kč (dle ničím nezpochybněného tvrzení žalobkyně) v případě smlouvy 1, ve výši 10 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 8 400 Kč v případě smlouvy 2, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 800 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 22. 2. 2022 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, jehož součástí byla výzva k plnění, bylo předáno k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022, tedy soud vycházel z domněnky, že zásilka v souladu s ust. § 573 OZ byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání dne 9. 2. 2022, žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, tudíž žalovaný se dostal do prodlení od 22. 2. 2022. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné. 6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, roz