15 C 216/2021-18 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 27. dubna 2021, na zaplacení částky 2 518 Kč s příslušenstvím podle výroku I. Žalovaná jistina představovala nedoplatek pojistného za dobu od 20. listopadu 2019 do 24. března 2020. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastnice uzavřely dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného produktu [název pojistného produktu] [anonymizováno]. Předmětem pojištění bylo vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] Smlouva měla být uzavřena přijetím písemného návrhu uhrazením prvního pojistného pojistitelce. V uvedené smlouvě se žalobkyně měla zavázat pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se pak měla zavázat platit žalobkyni pojistné. Pro pojistné období jednoho roku bylo stanoveno pojistné na částku 6 788 Kč se čtvrtletní splatností a počátek pojištění byl sjednán ke dni 20. listopadu 2017. Žalovaná však neuhradila pojistné splatné dne 20. listopadu 2019. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k jednání před soudem nařízenému na den 7. února tr., stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu (i s ohledem na výsledek řízení). Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastnice, která nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Na základě dokazování soud nezjistil, že by žalobkyní tvrzená povinnost žalované platit pojistné byla mezi účastnicemi sjednána. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení označila vesměs důkazy, které byly zjevně vyhotoveny jen žalobkyní. Z upomínek žalobkyně, z dokladu odeslání či přehledu žalobkyně o placení (bilance smlouvy) lze zjistit pouze to, že takové upomínky či přehled byly vyhotoveny, případně, že nějaká zásilka byla odeslána. Jediný významným důkazem snad mohl být doklad o úhradě 1. pojistného, pokud by se jednalo o písemnost jiné osoby, než žalobkyně. Důkazní prostředek k prokázání tvrzení o placení pojistného žalobkyně soudu předložila v příloze podání označeného jako doplnění žaloby ze dne 24. června 2021. Jednalo se o písemnost s názvem sumarizační věta. Ostatní důkazní návrhy soud nevyslyšel, neboť nemohly prokázat základ skutkových tvrzení, tedy sjednání předmětné smlouvy. Ani samotná písemná smlouva by žádné zjištění ve prospěch žalobkyně nemohla přinést, neboť zjevně nebyla autorizována žalovanou, která by ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) potvrzovala správnost údajů v ní uvedených a jednalo se tedy jen o návrh smlouvy. Písemnost nazvaná sumarizační věta byla ovšem zjevně jen zobrazením nějakého evidenčního výstupu neuvedené osoby, v němž žalovaná také nijak neosvědčovala správnost jeho obsahu. Doklad o úhradě prvního pojistného tedy nebyl soudu předložen, a protože se žalobkyně jednání před soudem neúčastnila, nemohl ji soud vyzvat k označení jiného důkazu. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jí jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 OSŘ. Pokud by žalobkyně uvedla, pro případ vzniku jaké nahodilé události se měla zavázat poskytnout jaké plnění, bylo by možné takto tvrzené ujednání skutečně (souladně s žalobkyní) hodnotit jako pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. OZ, zřejmě nikoli ovšem podle zákona č. 168/1999 Sb., na který žalobkyně také odkazovala. V pořadí druhý zákon totiž upravuje pojištění odpovědnosti, zatímco žalobkyně tvrdila, že předmětem pojištění byl automobil. K tomu, aby předmětná smlouva žalovanou zavazovala k placení pojistného ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, bylo ovšem nutné zjistit, že se žalovaná k placení konkrétního pojistného sjednáním smlouvy zavázala. Protože podpis žalované na písemné smlouvě nebyl tvrzen a žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že bylo včas zaplaceno alespoň první pojistné, které jí tíží podle § 120 odst. 1 OSŘ, nemohl soud ani uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy podle § 2758 odst. 2 OZ přijetím nabídky pojistitelky včasným zaplacením pojistného. Protože se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky 2 518 Kč právě z důvodu nesplnění sjednané povinnosti žalovaným a protože soud takové ujednání nezjistil, byl nucen žalobu na zaplacení této částky výrokem I. zamítnout. Nebylo-li zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na placení úroku z prodlení. Žaloba tak byla stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.