15 C 302/2021-106 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 25. srpna 2021, se žalobkyně původně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek v celkové výši 89 226 Kč s úrokovým příslušenstvím podle výroku I. Podle žalobkyně se jednalo o nevrácený úvěr 62 494,06 Kč, smluvní pokuty 25 000 Kč a 998 Kč, úhradu za pojištění 1 332 Kč a náhradu nákladů 400 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z částky 50 tis. Kč a úroku z prodlení z celého nevráceného úvěru za dobu od 1. dubna 2020 do zaplacení, kdy maximální výše poměrného úroku měla činit 191 419 Kč. Na jednání před soudem dne 29. června tr. bylo provedeno dokazování písemnostmi předloženými žalobkyní, jež byly označeny k důkazu a žaloba byla následně zamítnuta rozsudkem ze dne 8. července tr., čj. 15 C 302/2021-69. Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání sjednání tvrzené smlouvy účastníků s ohledem na nedostatek důkazu o umístění digitálního (biometrického) podpisu žalovaného do elektronické písemnosti obsahující text smlouvy. Jednalo se tedy o pravost samotné písemnosti, nikoli podpisu, jež byl v souvislosti s ní jen digitálně zobrazován. V odůvodnění rozsudku ze dne 8. července tr. jsou také podrobněji popsány skutečnosti týkající se všech pohledávek, jež byly předmětem nadepsaného řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odolání ze dne 25. července tr., přičemž odvolání proti výroku ve věci (výroku I.) bylo omezeno tak, že se týkalo jen nevrácené původní jistiny úvěru 50 tis. Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění k úvěru v částce 2 487 Kč (obojí je uvedeno v písm. a) podle členění dluhu v 1. odstavci odůvodnění rozsudku ze dne 8. července tr.), úroku v poměru 20 % ročně počítaného z částky 50 tis. Kč za období od 1. dubna 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v poměru 10 % ročně počítaného z částky 52 487 Kč za stejné období. Ve zbytku nebyl výrok I. rozsudku ze dne 8. července tr. odvoláním napaden, což bylo zřejmé také z prohlášení žalobkyně o tom, že placení smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úhrady pojištění již nežádá. V odvolání pak žalobkyně polemizovala se skutkovými závěry a jejich právním hodnocením. V odvoláním napadeném rozsahu byl rozsudek nalézacího soudu zrušen usnesením (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října tr., čj. 25 Co 234/2022-94, a věc byla v tomto rozsahu vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že pravost podpisu bude prokazovat účastník řízení, který ze soukromé listiny pro sebe dovozuje úspěch, až v případě, že se tato skutečnost stane spornou, tedy až v tom případě, že jí protistrana zpochybní. Bez námitky protistrany není domněnka o pravosti listiny v řízení vyvracována a není ani důvodu, aby bylo k pravosti listiny vedeno dokazování. Soud bez příslušné procesní aktivity žalovaného učinil neopodstatněný závěr, že v řízení není prokázáno, že písemnost obsahující text smlouvy podepsal právě žalovaný za stavu, kdy žádná námitka v tomto směru v řízení nezazněla. Odvolací soud dále uzavřel, že žalobce v řízení předložil výpis z účtu, který koresponduje s obsahem smlouvy, pokud jde o číslo účtu žalobce i pokud jde o číslo účtu žalovaného. Z obsahu listiny lze dovodit, že z účtu žalobce byla poukázaná částka 50 000 Kč na účet v úvěrové smlouvě označený jako účet žalovaného a že se jedná o výplatu půjčky [číslo]. Výpis z účtu je označen hlavičkou žalobce, obsahuje standartní náležitosti výpisů, které jsou dokládány v řízeních o úvěrových nárocích a které odvolací soud považuje za odpovídající důkazní prostředek. Nakonec odvolací soud vyslovil pokyn, že v dalšímu řízení se soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že neprováděl dokazování o uplatněnému nároku a k jeho výši a nezabýval se platností smlouvy o úvěru z hlediska jejího obsahu i z hlediska nezbytného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bude zabývat důvodností žaloby. Pokud žalovaný nevznese příslušnou procesní námitku, vyjde soud z předpokladu pravosti a správnosti předložené smlouvy ve smyslu ustanovení § 565 o. z. a bude se zabývat její platností i jednotlivými uplatněnými nároky. Účastníky v tomto směru poučí dle ustanovení § 118a o. s. ř., provede navržené důkazy a ve věci znovu rozhodne. Nalézací soud vázán pokynem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“)) v dalším řízení o zbytku uplatněného nároku v dalším řízení znovu rozhodl. Vzhledem k tomu, že dokazování bylo v patřičném rozsahu provedeno již na prvním jednání ve věci dne 29. června tr. (což odvolací soud zřejmě jen v soudním spise přehlédl), vzhledem k tomu, že skutkové závěry byly jasně a závazně vysloveny již odvolacím soudem a protože žalovaný ani v dalším řízení žádné námitky nevznášel, nebylo nutné provádět znovu dokazování a žalobě bylo možné na takto odvolacím soudem uzavřeném skutkovém základu vyhovět. O platnosti žalobkyní uváděné smlouvy neměl nalézací soud žádné pochybnosti s ohledem na jemu známé skutečnosti, či závěry odvolacího soudu, při nedostatku jakýchkoli námitek účastníků v tomto směru. Nárok žalobkyně na vrácení poskytnutého úvěru a zaplacení sjednaného úroku vychází z §§ 2395 a 2396 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a nárok na placení úroku z prodlení vychází z § 1970 OZ, když žalovaný se nesplněním peněžitého dluhu v době jeho sjednané splatnosti (§ 1958 OZ) dostal do prodlení s plněním své smluvní povinnosti (§ 1968 OZ). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěch ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částky 52 487 Kč s úrokovým příslušenstvím, jež v době vyhlášení tohoto rozsudku dosáhlo 27 123,29 Kč a 14 236,20 Kč, celkem tedy ohledně 93 846,49 Kč. Žalovaný byl pak procesně úspěšný ohledně částek 10 007,06 Kč, 998 Kč, 400 Kč, 1 332 Kč a 25 000 Kč s úrokovým příslušenstvím, jež v době vyhlášení rozsudku ze dne 8. července tr. dosáhlo 91 371,70 Kč a 2 997,56 Kč, celkem tedy ohledně 94 369,26 Kč. Právo na poměrnou náhradu nákladů řízení by proto svědčilo žalovanému. Protože však žalovaný žádnou náhradu nežádal, nepřiznal soud právo v tomto směru žádnému z účastníků.