15 C 305/2021-21 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. srpna 2021, na zaplacení pojistného 1 740 Kč za dobu od 24. května do 24. listopadu 2020 s příslušenstvím podle výroku I. K placení pojistného se podle žalobkyně měl žalovaný zavázat ve smlouvě o pojištění motorových vozidel [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná pohledávky měly být žalobkyni postoupeny smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 13. dubna tr. se žádný z účastníků a jejich zástupců nedostavil, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (i s ohledem na výsledek řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Nárok na zaplacení pojistného vychází z § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) upravující pojištění. Sjednání smlouvy o pojištění soud zjistil z písemného návrhu smlouvy, podepsaného žalovaným a z pojistky vystavené uvedenou pojišťovnou. Soud však nezjistil, že by došlo k ujednání o postoupení konkrétní žalované pohledávky žalobkyni. Žalobkyně sice k důkazu označila a předložila jednak rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dodatek k ní ze dne [datum]. V těchto písemnostech ale nebyla o žalovaném, či o jeho dluhu žádná zmínka. Ta se objevila až v písemnosti označené jako dodatek – příloha. Z této samostatné písemnosti ovšem nebylo možné zjistit jakoukoli souvislost se smlouvami o postupování pohledávek. Písemnost nebyla také nikým autorizována a nelze proto vycházet ze správnosti jejího obsahu, ani jí použít proti žalovanému ver smyslu § 563 OZ. Soud proto výrokem I. žalobu na placení částky označované jako pojistné výrokem I. zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní (§ 120 odst. 1 OSŘ) ohledně skutečností, z nichž by bylo možné dovodit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k žalovanému planění. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení, který je sankcí za takové prodlení ve smyslu § 1970 OZ. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.