15 C 355/2021-19 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. srpna 2021, na zaplacení částky 13 260 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené půjčky ve výši 7 968,75 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a souhrnného poplatku ve výši 5 291,25 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné z žalované částky 13 260 Kč za období od 25. března 2007 do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 14 794,40 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy měla věřitelka poskytnout žalovanému 10 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatil věřitelce dále souhrnný poplatek 6 640 Kč, to vše v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč do 17. března 2007. Žalovaný však věřitelce dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 2. března tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy, ovšem až dne [datum] Ani k jejímu uzavření tedy nemohlo dojít dříve, než byl den sjednání smlouvy. Jejím podpisem žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 10 tis. Kč a zavázal se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděný poplatek v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 106 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 5. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Nic jí jistě nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 6. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o půjčce, jejíž režim s ohledem na čas předání půjčky podle § 3028 OZ podléhá § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ64“). Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému souhrnnému poplatku, která představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst.1 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v březnu 2006 byla 13,95 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či půjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 13,95 % ročně. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalovanému půjčku 10 tis. Kč na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 13,95 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 10 776 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 3 380 Kč (10 000 + 6 640 – 13 260), zbývá k vrácení půjčky částka 7 396 Kč (10 776 – 3 380). Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částky 7 396 Kč jako nevrácené půjčky. 7. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalovaného s placením této částky nastalo jistě před datem 25. března 2007, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Výrokem I. bylo tedy žalovanému také uloženo placení úroku z prodlení z částky 7 396 Kč, počítaného od 25. března 2007, jehož výše do 18. prosince 2020 činí 8 132,08 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši. 8. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Ve zbytku žalované jistiny 572,75 Kč, souhrnného poplatku 5 291,25 Kč a ve zbytku úroku z prodlení v částce 6 662,32 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. 10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 15 528,08 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 650,44 Kč, v součtu tedy v částce 16 178,52 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částek v součtu 12 526,32 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 515,71, v součtu tedy v částce 13 042,03 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 29 220,55 Kč činí ~ 55 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 45 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 10 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce. Celkem se jednalo o náhradu ve výši 2 252 Kč. 12. Z vlastní činnosti a z údajů veřejného rejstříku je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně vykonával funkci statutárního orgánu žalobkyně a účastnil se činnosti žalobkyně jako společník či jediný akcionář buď osobně, anebo prostřednictvím právnických osob, které (spolu) ovládal (např. [právnická osoba]), a je nyní stále takto propojen s jinými osobami (např. [titul] [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba]), které jsou činné jako členové statutárního orgánu žalobkyně. Existuje zde tedy zjevné ekonomické, ale i řídící propojení žalobkyně a jejího procesn