28 C 120/2021-73 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 600,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 17. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 2. 2020 uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webového portálu provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], mezi žalovaným a touto společností, která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovanému celkem částku 17 650 Kč, žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, tento úvěr měl splácet splátkami uvedenými ve smlouvě, minimálně 1 000 Kč měsíčně, úvěr měl být splacen do 16. 12. 2020, po zohlednění plateb žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 11 183 Kč, které byly započteny na jednotlivé nároky ze smlouvy o úvěru, uplatnila žalobkyně nárok na úhradu částky 21 600,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne po splatnosti úvěru. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhovala jej žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, kdy odkázala na tvrzení uvedená v žalobě a předložené listiny, kterými prokazovala svůj nárok. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“). Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. 4. Soud hodnocením provedených důkazů dospěl ke zjištění, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Žalobkyní předložená úvěrová smlouva není podepsána žalovaným, kdy žalobkyně ani neprokázala, že by došlo k uzavření této smlouvy jinak, zejména na dálku s použitím elektronických prostředků, kdy musí být dána identifikace jednajících osob a rovněž musí být dodržen i postup pro uzavření takové smlouvy stanovený zákonem o spotřebitelském úvěru a obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru. Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatele úvěru) je upraven postup a podmínky pro uzavření úvěrové smlouvy, a to zejména v článku 4 a 5 těchto obchodních podmínek, kdy však žalobkyní nebylo doloženo dodržení tohoto postupu, nebylo prokázáno, že by žalovaný v souladu s obchodními podmínkami s podáním žádosti o uzavření první smlouvy do 24 hodin zadal platební příkaz, na základě kterého dojde k převodu jedné koruny z účtu, jehož je majitelem a z něhož bude hradit dluhy vůči společnosti, na účet společnosti – poskytovatele úvěru. Nad rámec shora uvedeného žalobkyně ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného a ani, že by tímto byly předloženy při poskytování úvěru nějaké listiny pro posouzení jeho úvěruschopnosti, jak požaduje ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Listiny předložené žalobkyní tak neprokazují, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, žalovaný akceptoval tvrzené podmínky smlouvy, neprokázala tedy, že by došlo ke smluvnímu koncensu a jeho obsah. Uplatněný nárok nemohl být tudíž přiznán z titulu uzavřené smlouvy. 5. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byl v předmětné době žalovaný, což bylo potvrzeno sdělením [právnická osoba], bylo právní předchůdkyní žalobkyně v době od 17. 2. 2020 do 12. 6. 2020 poukázáno celkem 17 650 Kč, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedených platbách a rovněž i ze sdělení této banky. Pokud se jedná o úhrady, které měly být žalovaným realizovány, dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem 11 183 Kč. Soudem bylo dále zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 1. 2021. 6. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nutno posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy ostatně přiznání uplatněného nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení navrhovala případně i samotná žalobkyně. Žalobkyně má tak právo pouze na vydání toho, co právní předchůdkyně žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný obdržel částku 17 650 Kč a uhradil 11 183 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 6 467 Kč, a to s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené částky započítávat na úhradu jiných nároků, nežli jistiny, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Jenom pro úplnost soud uvádí, že i pokud by bylo žalobkyní prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na ve smlouvě uvedenou úrokovou sazbu úvěru ve výši 10,50 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 231,39 % a povinnosti žalovaného vyplývající ze znění úvěrové smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení a poplatcích v důsledku prodlení, by bylo nutno tuto smlouvu posoudit jako neplatnou, a to s poukazem na ustanovení podle § 1810 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Předmětnou smlouvu by totiž bylo nutno posoudit ve vztahu k žalovanému, který je v pozici spotřebitele, jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V důsledku tohoto právního posouzení by tak bylo nutno nárok žalobkyně posoudit rovněž jako nárok z bezdůvodného obohacení. V tomto směru soud odkazuje na právní názor z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkající se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.