28 C 180/2022-15 — Okresní soud v Chebu

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč za dobu od 4. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalované. 1. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo soudem rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 2. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 3. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena dne 6. 12. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě předchozí žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku 3 000 Kč, kterou žalované zaslala dne 6. 12. 2021 na její účet č. [bankovní účet], doba splatnosti byla sjednána do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků z úvěru, tedy do 3. 1. 2022, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 887 Kč a úrokem 82,85 Kč se žalovaná zavázala splatit žalobkyni částku 3 969,85 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 3765,96 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Žalovaná nesplatila poskytnutý úvěr, za období od 4. 1. 2022 do 29. 6. 2022 uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 531 Kč, a to s ohledem na limitaci dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobkyně dluh žalované vyčíslila tak, že se sestává z jistiny ve výši 3 000 Kč, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 969,85 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení žalované ve výši 531 Kč a úroku z prodlení, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nijak nezpochybňovala. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2022. 6. Při hodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že na právní vztah mezi účastníky není možno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o úvěru, a to s ohledem na obsah smlouvy. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 3 000 Kč se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni za dobu 28 dní částku navýšenou o 969,85 Kč, kdy dále byla sjednána v případě prodlení žalované se splacením úvěru smluvní pokuta. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu uhradit žalobkyni za velmi krátkou dobu jistinu navýšenou o více než 32 %, rovněž i výše RPSN byla samotnou smlouvou vyčíslena na 3 765,96 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 7. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle ust. § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle ust. § 1841 a násl. o. z., přičemž podle ust. § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 8. Soud při hodnocení předmětné smlouvy komplexně jako celku dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. V takovém případě má žalobkyně právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. 9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Pakliže bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 3 000 Kč, kdy žalovaná žalobkyni tuto částku neuhradila, vyhověl soud žalobkyni co do nároku na úhradu částky 3 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení žalobkyně se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou když tato před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalované. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy žalobkyně podává opakovaně žaloby obdobného skutkového základu, tedy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokátka je registrována jako plátce DPH. S ohledem na částečný úspěch ve věci tak byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení pouze v poměrné výši 993 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.