28 C 41/2021-87 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 5. 1. 2021 včetně jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 950 Kč, s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 24. 9. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 2 769,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy ze dne 23. 7. 2018, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], kdy ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, kdy žalobkyně svým podáním ze dne 11. 8. 2021 vzala svoji žalobu co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 429,04 Kč, představující část kapitalizovaného úroku z prodlení, částečně zpět. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Žalobkyně v rámci jednání odkázala na uplatněný nárok a předložené listinné důkazy. 3. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní před konáním prvního jednání ve věci soud postupem podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem ad I) zastavil. 4. Z provedených důkazů, a to ze smlouvy o úvěru včetně příloh, žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a listin poskytnutých žalovaným v souvislosti s žádostí o úvěr, smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, výpisu ze seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky, transakční historie, předžalobní upomínky, podacího lístku, výpisu z obchodního rejstříku, notářského zápisu, potvrzení o expedici obyčejných zásilek, a vyhodnocení finanční analýzy žalovaného, a zjistil soud následující skutkový stav, který má za prokázaný a ze kterého vycházel při rozhodování. Dne 23. 7. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě žádosti žalovaného o úvěr z téhož dne, podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 30 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu úrokem ve výši 24 % ročně, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 200 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 9 600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 900 Kč, celkem tak měl právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 55 800 Kč, a to do 23. 9. 2019. Ve smlouvě se účastníci dohodli, že v případě prodlení s úhradou splátek, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Smlouva neobsahovala žádné ujednání o smluvní pokutě pro žalovaného. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 1 200 Kč a 3 900 Kč dne 23. 7. 2018, 4 000 Kč dne 31. 8. 2018, celkem tedy 9 100 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba] (postupitele). Pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což postupitel žalovanému oznámil dopisem ze dne 24. 7. 2020. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 30 000 Kč, na úrocích sjednaných ve smlouvě 5 600 Kč, poplatcích částku 11 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 16 250 Kč a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak nezpochybňoval. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný dluh neuhradil. 6. Soud se předně zabýval tím, zda shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je možno posoudit jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši spotřebitelského úvěru a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu měsíčních splátek celkové dlužné částky. Tato smlouva byla připravena právním předchůdcem žalobkyně, žalovaný neměl možnost její obsah nijak ovlivnit. 7. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí žalobce obdobného skutkového základu, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 30 000 Kč byly do dluhu žalovaného zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků a úroky, kdy celkové navýšení činilo 25 800 Kč. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu 14 měsíců jistinu navýšenou o 86 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 8. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud při hodnocení předmětné smlouvy komplexně jako celku dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. Jen pro úplnost je nutno uvést, že pokud se žalobkyně domáhala rovněž úhrady smluvní pokuty, pak s ohledem na ustálenou judikaturu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, I. ÚS 3512/2011) by ujednání o smluvní pokutě muselo být obsaženo v samotné spotřebitelské smlouvě, což předmětná smlouva neobsahuje, kdy soud ovšem poukazuje na shora uvedené posouzení celé smlouvy jako neplatné. 10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně má právo z titulu bezdůvodného obohacení pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto při zjištění, že žalovaný převzal částku 30 000 Kč a uhradil 9 100 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 20 900 Kč, a to s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků a úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2, rovněž § 146 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.