28 C 54/2021-92 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 749,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z částky 15 500 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení, a to z titulu dluhu žalovaného z nepovoleného debetního zůstatku na běžném -sporožirovém účtu, který vedla právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], pro žalovaného, která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný je neznámého pobytu. Postupem podle ustanovení § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), mu byl pro řízení ustanoven opatrovník. Žalovaný, zastoupený opatrovníkem, v podaném vyjádření uvedl, že žalovaný uplatněný nárok neuznává, s ohledem na nemožnost vyjádřit se ke skutkovým tvrzením žalobce, se žalovaný zaměřil na námitky právní, namítal mezinárodní nepříslušnost a místní nepříslušnost soudu, vznesl námitku promlčení pohledávky a rovněž namítl, že žalobkyni by neměl být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení s poukazem na ust. § 150 o. s. ř., případně by měl být přiznán dle ustanovení o formulářových žalobách. 3. Neboť žalovaný má státní příslušnost Mongolska, jak bylo zjištěno ze sdělení MV ČR, odboru azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců Karlovarský kraj, v předmětné věci se jedná o věc s cizím prvkem, soud pro zkoumal, zda je nadán mezinárodní pravomocí ve věci vést řízení a rozhodovat. Dle článku 36 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsané dne 15. 10. 1976 v Ulánbátaru a vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 106/1978 Sb. a rovněž článku 37 odst. 1 uvedené smlouvy, kdy dále uvedená smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena na území České republiky, z této vznikla předmětná pohledávka, je k projednání a rozhodnutí předmětné věci dána pravomoc českých soudů, kdy jako rozhodné právo se použije právo České republiky, přičemž s ohledem na Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] se smlouvy, na které se vztahují obchodní podmínky, řídí právem ČR. Mezinárodní pravomocí českých soudů se soud rovněž zabýval v usnesení ze dne 1. 2. 2022, č.j. 28 C 54/2021 – 82, na jehož odůvodnění odkazuje. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, č.j. 28 Nd 138/2022-86, bylo rozhodnuto, že věc vedenou u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 28 C 54/2021 projedná a rozhodne Okresní soud v Chebu. 4. Při splnění podmínek bylo soudem rozhodnuto podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, kdy byl dán souhlas k tomuto postupu soudu oběma stranami. 5. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy a její přílohy, Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], jejího ceníku, oznámení a výzvy, transakční historie a výpisů z účtu, smlouvy o postoupení pohledávky včetně příloh, oznámení postoupení pohledávky, podacích lístků, dohody o úplatě, z nichž byl zjištěn následující skutkový stav, který má za prokázaný a ze kterého vycházel při svém rozhodování. Dne 9. 2. 2018 uzavřel žalovaný s [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které mu byl zřízen běžný - sporožirový účet č. [bankovní účet] v korunách českých, poskytované služby, včetně vydání debetní karty, byly obsaženy v příloze. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOPČS“), na které smlouva odkazovala, kdy dle čl. 13 VOPČS musí být přečerpání účtu (kontokorent) účastníky sjednáno, čemuž mezi účastníky smlouvy nedošlo. Obecná pravidla pro účty jsou upravena v čl. 9 VOPČS, a to včetně úročení dluhu na účtu (nepovoleného překročení – nepovoleného záporného zůstatku), kdy takto vzniklý dluh je úročen úrokem z prodlení v souladu s č.l. 7, 9.4 VOPČS. Žalovaný porušil podmínky sporožirového účtu, přečerpal peněžní prostředky na uvedeném sporožirovém účtu, čímž na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek 15 500 Kč, jak bylo zjištěno z interní sestavy, transakční historie, právní předchůdkyně žalobkyně, kdy ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně žalovaný debetní zůstatek nevyrovnal. Právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 27. 6. 2018 převedla nesplacený nepovolený debetní zůstatek na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaného výzvou ze dne 27. 6. 2018 vyzvala k úhradě dluhu ve výši nepovoleného překročení zůstatku v částce 15 500 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, účinnou ke dni 1. 3. 2019, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 16 249,70 Kč žalobkyni, přičemž předmětná pohledávka je obsažena v seznamu tvořícím přílohu ke smlouvě, o postoupení pohledávek, což žalovanému oznámila doporučeným dopisem ze dne 25. 3. 2019, kdy celkovou pohledávku za žalovaným vyčíslila částkou ke dni postoupení 16 249,70 Kč Dohodou o úplatě byla doložena řádná úhrada za postoupení pohledávek dne 1. 3. 2019. Žalobkyně dluh žalovaného vyčíslila tak, že sestává z jistiny ve výši 15 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 749,70 Kč za dobu prodlení od 27. 6. 2018 do 1. 3. 2019, když tato pohledávka vyplývá i z interní sestavy právní předchůdkyně žalobkyně. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 5. 2019. 7. Pokud strana žalovaná namítala promlčení uplatněné pohledávky, neboť došlo k uplynutí tříleté promlčení lhůty dle § 629 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), neshledal soud tuto námitku za důvodnou. Rámcová smlouva mezi účastníky byla uzavřena dne 9. 2. 2018, k nepovolenému debetu došlo až následně v době trvání smlouvy, kdy ke dni 27. 6. 2018 činil dluh žalovaného spočívající v nepovoleném debetním zůstatku 15 500 Kč, tento vznikl v době trvání smlouvy uzavřené 9. 2. 2018. Neboť žaloba byla podána dne 25. 1. 2021, nárok byl žalobkyní uplatněn včas ještě v době běhu promlčení lhůty, která před podáním žaloby ještě neuběhla. 8. Soud na právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným aplikoval ustanovení dle § 2662 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy a vedla žalovanému sporožirový účet. Peněžní prostředky na sporožirovém účtu jsou vlastnictvím peněžního ústavu, který účet vede, tyto tedy byly ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud žalovaný neoprávněně, bez dohody s právní předchůdkyní žalobkyně, čerpal peněžní prostředky v rozsahu výše uvedeném, došlo tak na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ze zjištěného skutkové stavu soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného došlo nepovoleným přečerpáním účtu ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat, s ohledem na prokázané postoupení pohledávky je oprávněným k jeho vydání žalobkyně, která má právo žádat po žalovaném rovněž úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou, proto jí vyhověl, lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Pakliže se strana žalovaná dovolávala aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. při rozhodování o nákladech řízení, soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup dle tohoto ustanovení. Soud však shledal jako důvodnou žalovanou stranou namítanou aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy žalobkyně podává opakovaně žaloby obdobného skutkového základu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoup