9 C 279/2022-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 6. 6. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 918 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 918 Kč od 25. 11. 2007 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 25. 11. 2007 do 18. 12. 2020 v částce 5 164,11 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 40 týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 3 282 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků. A to za situace, kdy právní zástupkyně žalobkyně přítomná u jednání až po poučení ze strany soudu a po předestření předběžného právního názoru soudu ex post zcela účelově tvrdila, ale nikterak nedoložila, že souhrnný poplatek zahrnuje jednak úrok a jednak poplatek za hotovostní inkaso splátek za výběr splátek v hotovosti, kdy měl obchodní zástupce původního věřitele absolvovat celkem 40 jízd do bydliště žalovaného. Ničeho dalšího netvrdila ani nenavrhla další důkazy, za účelem tohoto požádala o poskytnutí dodatečné lhůty. Tuto žádost soud zamítl, neboť se jedná o velice zkušenou žalobkyni i právního zástupce (zástupkyni), když takovýto účastník si je vědom, že má být na nařízeném jednání řádně připraven vyhovět poučení soudu a je si vědom koncentrace řízení a zásady rozhodnutí při prvním jednání. Nadto je soudu z činnosti známo, že žalobkyně je ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně vyzývána ke shodným doplněním tvrzení a označení důkazů, na což nereaguje adekvátně ani v rámci žalobních tvrzení v návrhu, ani při nařízeném jednání soudu, dokonce ani v případně dodatečně poskytnuté lhůtě. 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tak dospěl soud ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. 5. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 5 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 40 týdenních splátek po 205 Kč, a to spolu s tzv. souhrnným poplatkem ve výši 3 200 Kč, celkem tak v částce 8 200 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 3 282 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni 5. 1. 2021, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021. 6. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, (dále jen starý obč. zák.). Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o. z.“. 7. Podle § 3 odst. 1 starého obč. zák., platí že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Podle § 37 odst. 1 starého obč. zák., platí že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 9. Podle § 39 starého obč. zák je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 675 starého obč. zák. platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle § 658 odst. 1 starého obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 41 starého obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1,2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění a postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 13. Soud konstatuje, že po posouzení tzv. souhrnného poplatku, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že ze smlouvy není patrné, z jakých konkrétních částek a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá, ani jaké protiplnění by mělo být za tento poplatek poskytnuto, jedná se o ujednání neurčité, a tudíž je smlouva o půjčce [číslo] v této části neplatná. Soud poznamenává, že i kdyby měl souhrnný poplatek představovat smluvený úrok, avšak nevyplývá to z textu smlouvy, jednalo by se o úrok ve výši 83,20 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 8 200 Kč (jistina 5 000 Kč a úrok 3 200 Kč) splatné za 40 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 64 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 83,20 % ročně jak výše uvedeno). Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. Při sjednané výši úroku 83,20 % jistiny za rok by se jednalo o částečně neplatný právní úkon, neboť by se výše úroku příčila dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 17,10 % ročně. Tvrzení žalobkyně při jednání, že souhrnný poplatek se skládá jak z úroku, tak i z inkasního poplatku nebylo dostatečně jasně specifikováno co do konkrétní výše každé z částek ani nebylo ničím prokázáno. Nadto byl poměr uskutečněných plateb žalovaným k jistině pouze částečný a lze z toho konstatovat, že ani v případě závěru soudu o případném čerpání„ služby“ žalovaným za inkasní poplatek nejsou náklady ve své plné výši na ní akceptovatelné. 14. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši 5 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky 3 282 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do částky 1 718 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. z částky 1 718 Kč za požadovanou dobu od 25. 11. 2007 do zaplacení v souladu s návrhem žalobkyně, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením. 15. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto částečně neplatného právního úkonu byly další nároky spočívající ve zbývající jistině a ve zbývajících zákonných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 16. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nez