11 C 38/2023-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 9 tis. Kč, který se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 8 726 Kč (sestávajícího z úroku ve výši 24,57 % p.a. kapitalizovaného na částku 3 550 Kč, odměny za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 5 176 Kč) zavázala vrátit v 65ti týdenních splátkách po 273 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 28. 1. 2022 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny úvěru ve výši 7 765,88 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 8 027,12 Kč, dále úroku ve výši 24,57 % ročně kapitalizovaného za dobu od 30. 4. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 1 452,26 Kč a dále ve výši 24,57 % ročně z jistiny zápůjčky od 29. 1. 2022 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 7. 3. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 1 494,93 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 29. 1. 2022 do zaplacení (nárok 1). Žalobkyně se dále po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne 18. 10. 2019 uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 10 tis. Kč, který se žalovaná včetně„ poplatku“ ve výši 10 095 Kč (sestávajícího z úroku ve výši 25,23 % p.a. kapitalizovaného na částku 5 000 Kč, odměny za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 5 095 Kč) zavázala vrátit v 18ti měsíčních splátkách po 1 117 Kč. Žalovaná ovšem splátky nehradila řádně a včas a žalobkyni vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny a poplatku. Předmětnou pohledávku dne 28. 1. 2022 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady nedoplatku jistiny úvěru ve výši 7 595,94 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 7 182,06 Kč, dále úroku ve výši 25,23 % ročně kapitalizovaného za dobu od 19. 4. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 1 517,19 Kč a dále ve výši 25,23 % ročně z jistiny zápůjčky od 29. 1. 2022 do zaplacení a také úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 28. 3. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 1 417,91 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 29. 1. 2022 do zaplacení (nárok 2). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci šlo pouze o právní posouzení uplatněných nároků, přičemž s právním názorem soudu byla žalobkyně seznámena již prostřednictvím řady předchozích rozhodnutí (žalobkyně se nicméně naprosté většiny nařízených jednání neúčastní). 3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se jej zavázala spolu s poplatkem ve výši 8 726 Kč uhradit v 65ti týdenních splátkách po 273 Kč, vč. úroku ve výši 56 % p.a. (!), jak vyplývá z uvedené smlouvy. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí úvěru v hotovosti. Dále lze mít za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala spolu s poplatkem ve výši 10 095 Kč uhradit v 18ti měsíčních splátkách po 1 117 Kč, vč. úroku ve výši 56 % p.a. (!), jak vyplývá z uvedené smlouvy. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí úvěru v hotovosti. Nabytí pohledávek ze shora uvedených úvěrových smluv a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalované. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu ustálených závěrů judikatury nalézacího i odvolacího soudu (př. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2021, č. j. 25 Co 106/2021), jak ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neboť nosné důvody argumentačních závěrů dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela bazálnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru, kdy se pouze v průběhu řady let poněkud stereotypně v různých variantách obměňují výrazy jako„ flexibilní“ či„ komfortní“ splácení). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze (převážné bezobsažnosti) nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze (s částečnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru (zápůjčky), nemá nalézací soud ve shodě se závěry jiných svých rozhodnutí i rozhodnutí soudu odvolacího pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši dosahuje téměř výše čerpaného úvěru (resp. ji dokonce přesahuje). Ujednání o sjednaném úroku z úvěru v takové extrémní výši, kdy i přímo ve smlouvách je sjednán úrok 56 % p. a. (mj. i v tomto ohledu tedy tvrzení žalobkyně nemají podklad v předložených důkazních listinách), se extrémním způsobem vymykají výši úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů poskytovaných v dané době ze strany bankovních ústavů (není přitom sebemenší důvod zvýhodňovat jiné finanční instituce, tedy jiné podnikatelské subjekty ze stejného segmentu trhu, oproti bankám), neboť úrok u střednědobých úvěrů se v té době pohyboval těsně okolo 10 % p.a. Takový extrémní nepoměr (tj. cca 600 % navýšení obvyklého úroku) výše sjednaného úroku z úvěru k úroku obvykle na finančním trhu požadovaného dlužno ex offo posoudit jako ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník). Nalézací soud přitom nesdílí obavu, že by cena některých těchto„ služeb“ nevyjadřovala alespoň v určité části reálný náklad (př. sjednání výjimky ze zásady donosnosti peněžitého plnění dle § 1955 odst. 1 občanského zákoníku pochopitelně pravidelně generuje zvýšené náklady na zajištění osoby inkasanta, nicméně zásadně v každé věci náklady obdobné, nikoliv odvozené od výše zápůjčky/úvěru, jak je ze strany úvěrující sjednáváno), za daleko závažnější naopak považuje nalézací soud zjištění, že tyto náklady a poplatky v sobě skrývají blíže neurčitelnou část odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ve smyslu toho, jak jsou považovány některými rozhodnutími soudů za„ fiktivní“), neboť v realitě spotřebitelského práva se tím bez dalšího ocitáme v rovině netransparentního a nepoctivého jednání podnikatele vůči laickému spotřebiteli. Důsledky takového jednání jsou pro podnikatele fatální, mj. se tím připravuje o výjimku z přípustnosti přezkumu přiměřenosti ujednání spotřebitelské smlouvy dle ustanovení § 1813 věta druhá občanského zákoníku, především však je nutno netransparentní a nepoctivé jednání považovat za protiprávní a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné (§ 588 občanského zákoníku), kdy úplnou rezignaci na základní zásady spotřebitelského práva (jasné a poctivé jednání podnikatele vůči spotřebiteli) lze považovat za rozpornou s veřejným pořádkem, na němž spočívá český právní řád, který naopak spotřebitele zvláštní (kogentní) právní úpravou důsledně chrání (tj. občasné odkazy na zásadu smluvní autonomie se v této oblasti poněkud míjí s právní realitou). Úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších obecně neurčitých položek v podobě„ odměn“ a„ poplatků“ za (zčásti) vykonstruované služby, které reálně spotřebiteli neposkytuje a jejichž výše se odvíjí od výše úvěru, jak plyne ze stále se opakujících smluv téže úvěrující (jindy pak v pozici zapůjčitelky), nikoliv snad od nějaké fixní výše nákladu. Není přitom pochyb o tom, že uvedené vady zatěžují smlouvu jako celek, neboť ze stovek věcí projednávaných nalézacím soudem je očividné, že úvěrující je ochotna veškeré své smlouvy uzavírat pouze za podmínek uvedených v jejich textu (tj. založených na zjevném kořistění z notorické lhostejnosti a lehkovážnosti českých spotřebitelů, kvantitativně na hranici lichvy, jak je vymezena judikaturou trestních soudů) a k poskytování úvěrů za podmínek obvyklých v obchodním styku by vůbec nepřistoupila (§ 577 občanského zákoníku). Opačná prohlášení žalobkyně činěná pod hrozbou částečného zamítnutí žaloby jsou pochopitelně činěna v reakci