12 C 170/2023-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění po žalované domáhala zaplacení částky 61 252,41 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 61 252,41 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná spolu s úrokem ve výši 56,72 % ročně zavázala po prodloužení data splatnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách do [datum]. Žalovaná však nesplnila svou povinnost, kdy poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, pročež byla opakovaně ze strany věřitele upomínána. V důsledku prodlení žalované vyúčtoval věřitel žalované též smluvní pokutu ve výši 161,52 Kč. I přes zaslané upomínky však žalovaná vyčerpaný úvěr nadále řádně nesplácela a věřitel tak dopisem ze dne 16. 7. 2022 úvěr k témuž dni zesplatnil. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), přičemž žalovaná dosud na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka věřitele byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. 2. Žalobkyně podáním ze dne 5. 6. 2023 vzala podanou žalobu zpět co do částky 12 991,31 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 090,89 Kč, smluvní pokutu ve výši 161,52 Kč a část poskytnuté jistiny ve výši 1 738,90 Kč, a co do úroku z prodlení z částky 12 991,31 Kč za dobu od 17. 7. 2022 do zaplacení. Soud tak výrokem I. řízení v uvedeném rozsahu v souladu s ust. § 96 odst. 2 OSŘ částečně zastavil. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle § 115a OSŘ bez jednání na základě žalobkyní předložených listin. 5. Za popsané procesní situace, kdy žalovaná, kterou ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní, a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, má soud na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že žalovaná uzavřela dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] s věřitelem smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet vedený na jméno žalované číslo [bankovní účet] dne [datum], přičemž žalovaná se po prodloužení data splatnosti zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 15. 11. 2024. Žalovaná však nesplnila svou povinnost a poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, a to i přes opakované upomínání ze strany věřitele, který následně dopisem ze dne 16. 7. 2022 pro chování žalované úvěr k témuž dni zesplatnil v dosud nesplacené výši 48 261,10 Kč. Předmětná pohledávka za žalovanou byla následně žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Žalobkyně žalovanou dne 15. 8. 2022 písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 OSŘ, žalovaná však dosud na svůj dluh ničeho neuhradila. 6. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému na jeho požádání poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalované úvěr a žalovaná byla povinna fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a ust. § 2399 OZ ve sjednaném termínu splatnosti. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru a úroku z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalované, která však ani jednu z těchto povinností nesplnila. Soud ze shora uvedených důvodů tak dospěl k závěru, že žaloba v rozsahu předmětu řízení specifikovaném ve výroku II. byla podána po právu, a proto jí vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 146 odst. 2 OSŘ ve spojení s ust. § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně zavinila zastavení řízení v rozsahu předmětu řízení dle výroku I. představujícím cca. 21 %, ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) představujícím cca. 79 % předmětu řízení byla v řízení úspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (79 – 21) v rozsahu 58 % Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 451 Kč, v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí 8 950 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění ve výši jedné poloviny) dle § 7 bod 5 AT, náhradě hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, a náhradě DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 OSŘ ve výši 2 069 Kč, celkem částky 14 370 Kč, z čehož 58 % činí částku 8 335 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ.