15 C 10/2023-22 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. listopadu 2022 na zaplacení 15 367 Kč, představující nevrácenou zápůjčku a poplatek v částce 13 250 Kč a smluvní pokutu 2 117 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč a úroku z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému 10 000 Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč. Zápůjčka a poplatek byly splatné dne 20. října 2021. Žalovaný podle žalobkyně zápůjčku nevrátil v celé výši, když uhradil 1 663 Kč, kdy touto částkou byla umořena smluvní pokuta na nyní žalovanou částku 2 11 Kč. Žalobkyně dále popsala průběh sjednání smlouvy. K tomu mělo dojít dálkově prostřednictvím webové stránky žalobkyně a vepsáním PINu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo žalovaného. K účelně vynaloženým nákladům dále žalobkyně uvedla odkaz na [čl. číslo] smlouvy a datum odeslání písemných výzev, a to 27. října, 3. listopadu, 10. listopadu, 19. listopadu a 4. prosince 2021. Ke smluvní pokutě žalobkyně uvedla odkaz na [čl. číslo] smlouvy, kdy tato činila 0,10 % denně ze zápůjčky od 21. října 2021 do 3. listopadu 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 2. srpna tr., když pouze neúčast žalující strany byla předem omluvena. Protože žalovaný neuznal žalovaný nárok, neučinil nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a protože elektronický platební rozkaz, jímž bylo původně žalobě zdejším soudem vyhověno, byl jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne 15. prosince 2022, bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky. Soud po provedeném dokazování nedospěl ke zjištění, že by k tvrzenému ujednání mezi žalobkyní a žalovaným došlo. Žalobkyní k důkazu označená a předložená (zjevně) písemná smlouva o zápůjčce, předložená v datovém souboru s názvem [název datového souboru] [anonymizována dvě slova] obsahovala jen strojem vypsané údaje o žalovaném a žalobkyni a údaje o tvrzené zápůjčce. Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným. To ostatně žalobkyně ani netvrdila, když uváděla, že smlouva byla uzavřena pomocí prostředků dálkové komunikace. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu tvrzení ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Část skutkových zjištění nasvědčujících existenci reálného kontraktu, jímž zápůjčka je, sice zjištěna byla (viz níže o samotném předání peněz), ovšem bez akceptace celého smluvního ujednání žalovaným o prokázání smlouvy hovořit nelze. Ani smlouva o zápůjčce (budeme-li jí takto souladně s žalobkyní hodnotit) nemusí být písemná, a proto její písemný text nemusí být podepsán oběma smluvními stranami. Pokud tedy písemná smlouva obsahující popis práv a povinností závazkového vztahu nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný v řízení ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá OSŘ. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se tedy nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaný potvrzoval vůli, být vázán právě zmíněným závazkem. [Ze sdělení právnická osoba] ze dne 7. 3. 2023 bylo prokázáno, že v období od [datum] [anonymizováno] do [datum] byl majitelem účtu, č. ú. [bankovní účet], právě žalovaný a na tento účet byla dne [datum] připsána částka 10 000 Kč z účtu žalobkyně, č. účtu [bankovní účet]. Soud však nezjistil, že by žalobkyně doručila žalovanému výzvu k zaplacení žalovaných částek. Ani zde totiž žalovaný nijak nepotvrzoval správnost obsahu výzev k placení, předložených žalobkyní v datovém souboru [název datového souboru] [anonymizována dvě slova]. Žalovaný tedy byl k placení vyzván teprve doručením žalobního návrhu, k němuž došlo 11. ledna tr. Tehdy se mohl seznámit s důvodem výzvy a svou povinností žalobkyni cokoli platit. Podle žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil na žalované pohledávky celkem 1 663 Kč. To, že by platbu provedl právě žalovaný soud nezjistil, protože žalobkyně v tomto směru žádný důkaz neznačila. Platbu tedy mohl provést kdokoli jiný, ať už jménem žalovaného, či nikoli. Soud ani z tohoto pohledu nemohl vycházet z předpokladu uznání dluhu ve smyslu § 2054 OZ. Lze tedy uzavřít, že převodem částky 10 tis. Kč na účet žalovaného, aniž by byl zjištěn důvod tohoto převodu svědčícímu sjednání smlouvy, se žalovaný obohatil na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 OZ a je proto podle stejného ustanovení povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil. Protože žalobkyně tvrdila, že část 1 663 Kč jí už byla vrácena, tíží taková povinnost žalovaného jen v rozsahu 8 337 Kč. Právo žalobkyně na placení dospělo do nároku po výzvě k placení ve smyslu § 1958 OZ. Žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu, tedy dne 12. ledna tr., a protože tak neučinil, byl od 13. ledna v prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Je tedy povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit částku 8 337 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 13. ledna 2023 do zaplacení. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud pak žalobu ve zbývající části zamítl ze shora uvedených důvodů pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k jistině 8 337 Kč a žalovaný ve vztahu k jistině 7 030 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení činila 54 % a míra procesního úspěchu žalovaného 46 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 8 %. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 180 Kč (~ 8 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.