15 C 234/2022-120 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soud pro Prahu 1 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 16. ledna 2020, postoupenou zdejšímu soudu dne 7. července 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 19. července 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 11 079,35 Kč, představující v částce 9 790,35 Kč nevrácený úvěr (žalobkyní označeno jako jistina) a v částce 1 289 Kč poplatky. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle smlouvy žalovaného a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ banka“) o vydání kreditní karty [číslo] uzavřené dne ze dne [datum], se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru měla být podle smlouvy úročena sazbou 22,56 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaný pak byl povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty podle ceníku. Banka své povinnosti podle smlouvy splnila, když vydala žalovanému kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, který mohl žalovaný čerpat. Žalovaný však neplnil povinnost splácet čerpaný úvěr. Podle obchodních podmínek proto banka přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky dopisem ze dne 27. května 2019 Vedle uvedených částek se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku 22,56 % a úroku z prodlení 9,75 % z žalovaného nevráceného úvěru za období od 19. září 2020 do zaplacení a úroku 912,91 Kč, jenž byl kapitalizací měsíčního úroku podle výpisu v poměru 22,56 % za dobu od 21. ledna do 21. května 2019. Žalované poplatky představovaly poplatky podle ceníku banky, a to v částce 89 Kč ze dne 27. ledna 2019 za výběr hot. bankomat, po 500 Kč ze dne 25. února a 25. března 2019 za zaslání upomínky a po 50 Kč ze dne 4. února, 4. března, 4. dubna a 4. května 2019 jako měsíční poplatek. Žaloba na placení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna. Žalované pohledávky měly být postoupeny [právnická osoba] a. s. smlouvou ze dne [datum] a žalobkyni smlouvou uzavřenou dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci soud původně rozhodl rozsudkem ze dne 20. února tr., č. j. 15 C 234/2022-66, jímž byla žaloba zamítnuta pro neprokázání tvrzení o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni, sjednání tvrzené smlouvy s žalovaným a předáním úvěrových peněz žalovanému. 4. K odvolání žalobkyně byl tento rozsudek zrušen usnesením (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května tr., č. j. 64 Co 198/2023-109, jímž byla věc vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že k posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně ve vztahu k uplatněnému nároku je nutné vycházet také ze smluv o postoupení pohledávek, jež žalobkyně k důkazu označila. Odvolací soud současně posoudil jinak důkazní hodnotu výpisy z účtu kreditní karty, z nichž podle něj lze zjistit, že dlužník prováděl nejen výběry z účtu nebo kartou platil u obchodníka, ale také prováděl platby k úhradě čerpaných prostředků. Nalézací soud vázán pokynem odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) v dalším řízení znovu rozhodl, tentokráte již bez nařízení dalšího jednání ve smyslu § 115a OSŘ analogicky, a to podle dokazování již provedeného na prvním jednání dne 20. února tr. a dále na základě dalších předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. 5. Takto soud zjistil, že došlo ke sjednání žalobkyní uváděné smlouvy [číslo] s žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Za to byl pak žalovaný povinen hradit bance úrok, poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Podle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka, kterou bance v rozporu se smlouvou nevrátil ve výši žalovaných 9 790,35 Kč a nezaplatil jí ani žalované poplatky v celkové částce 1 289 Kč a úrok. Soud také zjistil sjednání smluv o postoupení žalovaných pohledávek uváděných žalobkyní. 6. Soud posoudil ujednání banky a žalovaného o poskytnutí úvěru jako smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a smlouvu o poplatcích jako zákonem typově neupravenou smlouvu, jejíž závaznost pro smluvní strany vychází z § 1721 a násl. OZ. Povinnosti podle těchto smluv banka splnila, zatímco žalovaný v rozsahu žalovaných částek nikoli. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ po lhůtě jeho splatnosti ve smyslu § 1958 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl, když aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na smluvní postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Lhůta pro splnění žalované povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 8. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého zcela procesně úspěšné žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. 9. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatky 800 Kč a 1 000 Kč; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. výzva k plnění, 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (4. sepis odvolání) ve výši 1 580 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7, § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 2 480 Kč; Provozních výdajích zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to (podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) ve smyslu § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za sepis a podání odvolání a ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za ostatní tři úkony; tedy celkem 600 Kč; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhlené ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. 10. Celkem se jedná o částku 5 527 Kč O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 části občanskoprávní a obchodní) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plněn