15 C 262/2023-13 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. května 2023 na zaplacení 27 650 Kč s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 25 tis. Kč, který měl žalovaný splácet a k tomu zaplatit souhrnný poplatek 20 450 Kč po 758 Kč týdně tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Při podpisu smlouvy měl žalovaný převzít částku 25 tis. Kč. Ze sjednaných splátek zaplatil 17 800 Kč, které žalobkyně započetla na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a na souhrnný poplatek v poměru 16,53 % Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 22. května 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 10. ledna tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy a k předání 25 tis. Kč žalovanému, který se zavázal je vrátit žalobkyni a zaplatit uváděný poplatek v uvedených splátkách. Ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C -321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, posoudil soud ujednání žalobkyně a žalovaného o poplatku jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ, neboť ukládá povinnost spotřebiteli zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež dosahují téměř ekvivalentu plnění poskytnutého úvěrující na sjednanou dobu. Taková ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění. Podle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud tedy mohl přihlédnout jen k ujednání žalobkyně a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr 25 000 Kč. Protože se žalobkyně o ujednání platit úvěrující úrok nezmínila, vycházel soud z toho, že žalovaný se nezavázal úrok platit. Právní režim smlouvy tedy nemůže podléhat ustanovení § 2395 a násl. OZ o úvěru, nýbrž § 2390 a násl. OZ upravující zápůjčku. Pokud tedy žalobkyně přenechala žalovanému 25 000 Kč na dobu 14 měsíců, z nichž žalovaný zaplatil 17 800 Kč, zbývá ke splnění jeho smluvní povinnosti podle § 2390 OZ zaplacení 7 200 Kč. Výrokem I. proto soud žalobě v této části vyhověl. Stejným výrokem soud také uložil žalovanému platit z této částky úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná žalovaná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem II. byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba na vrácení úvěru ve zbylé části a placení poplatku, v součtu jde o částku 22 450 Kč s úrokem z prodlení, neboť nedošlo k prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Výrokem III. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.