15 C 267/2022-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. června 2022, na zaplacení částky 11 420 Kč, představující nedoplatky vyúčtování dodaných služeb dodávek plynu za období od 15. listopadu 2018 do 22. května 2019 v částce 11 133 Kč a za období od 23. května do 10. června 2019 v částce 287 Kč a na zaplacení částky 2 191 Kč, představující nedoplatky vyúčtování dodaných služeb dodávek elektřiny za období od 7. listopadu 2018 do 21. května 2019 v částce 1 995 Kč a za období 22. května do 31. května 2019 v částce 196 Kč. Podle tvrzení žalobkyně byla dne 15. listopadu 2018 uzavřena mezi společností [právnická osoba] (označenou žalobkyní také jako„ postupitel“) a žalovanou smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě dodával postupitel žalované na odběrném místě na adrese [adresa] MWh v částce 13 133 Kč, z níž žalovaná zaplatila 2 000 Kč a za fakturační období od 23. května do 10. června 2019 při spotřebě 0,155 MWh v částce 287 Kč. Ve stejný den byla uzavřena mezi postupitelem a žalovanou smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalované na stejném odběrném místě elektřinu, kterou postupitel na základě této smlouvy žalované vyúčtoval za fakturační období od 7. listopadu 2018 do 21. května 2019 při spotřebě 0,908 MWh v částce 4 395 Kč, z níž žalovaná zaplatila 2 400 Kč a za fakturační období od 22. května do 31. května 2019při spotřebě 0,039 MWh v částce 196 Kč. Žalovaná se ve smlouvách měla zavázat hradit sjednanou cenu a regulovanou cenu za dodávky plynu a elektřiny. Dostala se však do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný ohledně částky 1 995 Kč dne 5. června 2019, ohledně částky 196 Kč dne 25. června 2019, ohledně částky 11 133 Kč dne 10. června 2019 a ohledně částky 287 Kč dne 4. července 2019. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalované dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávky jí byly postoupeny smlouvou ze dne 13. října 2017, což mělo být žalované písemně oznámeno. 2. K jednání nařízenému na den 13. března tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvách o dodávkách energií zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud při posouzení obou závazkových vztahů žalované z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky a žalované podle obou smluv se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) neboť předmětem koupě byla příslušná energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně (právě v energetickém zákoně) regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě každé uváděné smlouvy s žalovanou vznikla prodávající povinnost dodávat kupující předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, resp. plynu, a kupující povinnost hradit prodávající jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení. 4. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí veřejného regulátora podle § 19a energetického zákona, vydávaných podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí). Z tohoto důvodu žaloba nemohla být úspěšná pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. 5. [příjmení] byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen a soud jej nezjistil ani ze smluv samotných. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byla podle ujednání (smlouvy) žalovaná povinna vyúčtované částky zaplatit, anebo kdy žalovanou postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 19. října 2021 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 6. června 2019, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost každé žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalované netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). 6. Žalobkyně nijak neprokazovala ani doručení faktur s účtováním. Za výzvu k placení by bylo sice možné považovat předžalobní výzvu. Z ní (přestože byla zjevně předložena jen k doložení procesně významné skutečnosti) však soud zjistil, že žádná vyúčtování neobsahuje, týká se jen částky 11 660 Kč a ani u ní nebylo žalobkyní prokázáno doručení žalované. Soukromý, nikým neautorizovaný záznam o podání k poštovní přepravě takovým důkazem jistě není (viz § 565 OZ). A protože v tomto řízení byly žalované doručovány písemnosti jen procesně (tedy na adresu pro doručování určenou procesními předpisy) a mezi nimi navíc vyúčtování spotřeby energií obsaženo nebylo, nemohl soud právně hodnotit, že žalované pohledávky byly v době vyhlášení rozhodnutí ve věci splatné. 7. Nakonec je třeba si uvědomit, že pokud měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutém rozsahu služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemností označených k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, resp. plynu, předložených v datových souborech s názvy sml.pdf a sml_0001.pdf má soud za prokázané, že tvrzené smlouvy byly mezi tvrzenými subjekty sjednány. S ohledem na obsah smluv lze také potvrdit, že příslušnou smlouvou její strany zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Na základě faktur postupitele má soud také za prokázané, že postupitel účtoval ceny služeb (ve smyslu: vystavil příslušné účetní doklady). K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením, týkajícím se každé jednotlivé žalované pohledávky. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětná tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl. Ohledně faktur (jež jsou účetním dokladem postupitele) žalovaná nijak neosvědčovala správnost údajů v nich uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné v