15 C 271/2022-146 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou dne 17. ledna 2020 [název soudu] a postoupenou zdejšímu soudu dne 5. srpna 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném původně zaplacení 96 684,05 Kč, jakožto nevráceného úvěru 76 101,74 Kč, nezaplacených poplatků 5 687 Kč a smluvní pokuty 14 895,31 Kč, s úrokem 13,59 % z částky 76 101,74 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 81 788,74 Kč za dobu od 26. července 2009 do zaplacení. K odůvodnění žaloby, ve znění jejího doplnění ze dne 18. srpna 2022 a při jednání dne 27. března tr., uvedla, že podle smlouvy sjednané dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ úvěrující“), byl žalovanému poskytnut úvěr 153 930 Kč na zaplacení kupní ceny automobilu. Žalovaný se měl ve smlouvě zavázat tento úvěr vrátit a platit úrok, resp. další náklady spojené s úvěrem po 9 320,31 Kč měsíčně a pojištění vozidla a odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem po 2 258,98 Kč měsíčně, to vše ve 24 splátkách. Protože tuto svou povinnost neplnil, odstoupila úvěrující od smlouvy s účinností od 25. července 2009 a vyzvala žalovaného k placení všech žalovaných pohledávek, což žalovaný neučinil. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na jejímž základě jí byly žalované pohledávky úvěrující postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil ani k žádnému z jednání před soudem. 3. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem. Proto soud nejprve musel posoudit svou mezinárodní příslušnost a následně určit rozhodné právo, podle nějž bude žalovaný nárok žalobkyně posuzovat. 4. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývala z [článku číslo] odst. [číslo] Smlouvy mezi [země] [anonymizována dvě slova] a [země] [anonymizována dvě slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, vyhlášené ve sbírce zákonů pod [číslo] neboť bydliště žalovaného bylo v době zahájení řízení v České republice. Vztahy, jež byly předmětem žaloby se pak řídily právem České republiky v souladu s [článkem číslo] téže mezinárodní smlouvy, neboť smlouva z níž žalobkyně své nároky dovozuje byla sjednána na jejím území. 5. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu nejprve zpět ohledně části úrokového příslušenství za období do 15. března 2019, ohledně nějž bylo řízení zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 25. ledna tr., č. j. 15 C 271/2022-123, a poté v podání ze dne 4. dubna tr. ohledně žalované smluvní pokuty. Výrokem III. proto soud řízení částečně zastavil také v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 6. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovanými povinnostmi žalovaného. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 7. Soud však nezjistil, že by úvěrující oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy a vyzvala jej k placení žalovaných pohledávek dříve, než dopisem ze dne 5. prosince 2019. Ten byl podán k poštovní přepravě následující den. Žalovaný tak byl vyzván k placení žalovaných pohledávek do 15. prosince 2019. 8. Vztah žalovaného a úvěrující je nutné s ohledem na dobu sjednání smlouvy hodnotit jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen„ ObchZ“). Žalovaný byl povinen podle smlouvy vrátit úvěrující, nyní žalobkyni, úvěr a platit další sjednané platby, jež byly zčásti úrokem, zčásti poplatky za pojištění a zčásti dalším poplatkem 5 687 Kč zohledňujícím úvěrující nezaplacené úroky či náklady spojené s poskytnutím úvěru. Vedle vrácení úvěru a placení úroku z něj se tedy jednalo o závazek ze zákonem typově neupravené smlouvy ve smyslu § 489 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jako„ OZ64“) ve spojení s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Jde o právně pozitivní vyjádření římskoprávní zásady„ pacta sunt servanda“, tj. smlouvy zavazují, která je také jednou ze základních zásad závazkových právních vztahů podle českého práva. Protože žalovaný tyto své peněžité povinnosti nesplnil ve lhůtě stanovené žalobcem v souladu s § 563 OZ, dostal se do prodlení a je tak povinen vedle žalované jistiny podle § 517 odst. 2 OZ také zaplatit požadovaný úrok z prodlení, jehož výše s ohledem na počátek prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl v části týkající se žalovaného nevráceného úvěru, poplatku, úroku a úroku z prodlení za dobu po marném uplynutí lhůty k zaplacení. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 10. Ve zbytku, tj. ohledně úroku z prodlení za dobu předcházející prodlení žalovaného, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. 11. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci, ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ, podle nějž nahrazuje náklady viník zastavení řízení. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 81 788,74 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 72 652,02 Kč, v součtu tedy ohledně částky 154 440,76 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně úroku z prodlení, jenž v den vyhlášení rozsudku dosáhl částky 4 216,60 Kč a k jeho procesnímu úspěchu je nutné připočítat také předmět řízení, ohledně nějž bylo řízení zastaveno, tedy v částce 173 331,58 Kč, v součtu tedy ohledně částky 177 548,18 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení činí ~ 47 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 53 %. Žalovanému tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jeho práva před soudem v poměru ~ 6 %. Protože procesně úspěšnému žalovanému, kdy by měl právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 6 %, žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.