15 C 322/2022-40 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byla žaloba, doručena zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 21. června 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 3. října 2022, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvků 36 467 Kč a poplatků 900 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník/provozovatel osobních automobilů neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, a to k automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], v době od 20. listopadu 2020 do 7. října 2021, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], v době od 4. března do 20. dubna 2021 a se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], v době od 17. března do 27. června 2021, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 29 946 Kč ohledně prvního uváděného vozidla za 322 dní v uvedeném období, příspěvku 1 680 Kč ohledně druhého uváděného vozidla za 48 dní v uvedeném období a příspěvku 4 841 Kč ohledně třetího uváděného vozidla za 103 dní v uvedeném období, jež byly vypočteny podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. a zaplacení poplatků po 300 Kč, ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván. Výzvy k placení byly žalovanému doručeny ve dnech 4. prosince 2021 ohledně prvního příspěvku, 3. září 2021 ohledně druhého příspěvku a 20. srpna 2021 ohledně třetího příspěvku. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní mu ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení [stát. instituce] o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 5. srpna 2021, resp. 19. srpna 2021, resp. 19. listopadu 2021 a poštovní podací archy pak prokazovaly zaslání kvalifikovaných výzev k placení žalovanému. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení (náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 2a stejné vyhlášky, ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalovaný příspěvky 29 946 Kč, 1 680 Kč a 4 841 Kč a (náhrady) náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvků v celkové částce 900 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvků ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) splatného na základě výzvy věřitele (ve smyslu § 1958 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 1 495 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017) počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady v částce 3 673 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.