ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2023:15.C.87.2023.1 Datum: 2024-04-28 Předmět: o zaplacení 194 851,17 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 570 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 565 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", " ["elektronický podpis""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 194 851,17 Kč s příslušenstvím (["§ 570 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 565 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012)
1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 21. března tr., se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 194 851,17 Kč, jakožto nevráceného úvěru (žalobkyní označeno jako jistina) 191 446,17 Kč a smluvních poplatků 3 405 Kč. Stejnou žalobou se dále domáhala zaplacení úroku 14 399,79 Kč z dlužné jistiny ke dni splatnosti (úroku, který měl být zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách) a úroku z prodlení 11 915,22 Kč a dále v poměru 15 % z částky 205 845,96 Kč za dobu od 1. března 2023 do zaplacení. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně (dále také jako „úvěrující“) ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , číslo, , uzavřené s žalovaným dne , datum, . Ve smlouvě se měla úvěrující zavázat poskytnout žalovanému úvěr 207 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných dlužných závazků žalovaného, který se měl žalovaný zavázat splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 224,92 Kč zahrnující platbu jistiny, úroku a poplatků. Úrok měl být sjednán v poměru 17,7 % ročně. Žalovaný své povinnosti neplnil a úvěr řádně a včas nesplácel. Proto žalobkyně využila svého práva a podle smlouvy prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši dopisem ze dne 23. srpna 2022. Žalovaný dluží žalobkyni uváděné částky s úroky a nezaplatil je, ačkoli mu žalobkyně měla nabídnout smírné řešení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 8. listopadu tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.3. Již ze žalobních tvrzení bylo zřejmé, že soud nemohl žalobě vyhovět ve vztahu k poplatkům 3 405 Kč, úroku 14 399,79 Kč a úroku z prodlení 11 915,22 Kč. Ohledně těchto pohledávek totiž žalobkyně neuvedla skutečnosti z nichž by bylo možné výši platební povinnost žalovaného ověřit. Soudu bylo obecně sděleno, že splátka zahrnovala také platbu poplatku. Tím by snad mohl být poplatek za pojištění schopnosti splácet (podle názvu smlouvy). Nebylo však již zřejmé, k placení jakých konkrétních poplatků (v jaké výši a v jaké frekvenci) se žalovaný měl zavázat. Bez toho ovšem nemohl soud posoudit, zda k těmto povinnostem patřilo placení právě částky 3 405 Kč. Splátka měla podle žalobkyně zahrnovat také platbu úroku, zřejmě úroku sjednaného v poměru 17,7 %. Ani zde však již z žalobních tvrzení nebylo zřejmé, jaká část splátky byla platbou úroku a jaké tyto platby úroku (splátky) tvoří právě žalovaných 14 399,79 Kč. Úrok 14 399,79 Kč a obdobně i úrok z prodlení 11 915,22 Kč nebyly vztaženy k žádné konkrétní jistině, ke konkrétnímu období a výši úročení. Soud proto nemohl posoudit, zda žalobkyní provedená kapitalizace tohoto úrokového příslušenství odpovídala platebním povinnostem žalovaného (podle složení úročené jistiny, viz níže 5. odstavec) a příslušným předpisům (podle výše úročení; viz níže 9. odstavec).4. V této souvislosti je nutné doplnit, že ve vztahu k úroku z prodlení měl soud pochybnosti také ohledně tvrzení o dřívější splatnosti úvěru podle výzvy žalobkyně k placení ze dne 23. srpna 2022. Z dokazování totiž vyplynulo, že (zesplatňující) dopis z takovou výzvou je datován až dnem 25. srpna 2022, přičemž prohlašuje úvěr za splatný již „ke dni“ 23. srpna 2022. S ohledem na § 570 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) není tedy jasné, z čeho žalobkyně dovozovala splatnost úvěru dříve, než se s jejím dopisem mohl žalovaný seznámit. Žalobkyně ale ani nijak neprokazovala, že by dopis s touto výzvou žalovanému vůbec kdy doručila. Důkazní návrh v tomto směru totiž nebyl učiněn. Doručení žalovanému (resp. podání k poštovní přepravě) z nějž soud mohl po dokazování vycházet, se týkalo až předžalobní výzvy ze dne 1. března 2023. Protože však soud nemohl vůbec posoudit správnost jakéhokoli úročení (tedy nejen úrokem z prodlení) před 1. březnem 2023 a správnost účtování poplatku, byla výrokem II. žaloba ohledně částek 3 405 Kč, 14 399,79 Kč a 11 915,22 Kč zamítnuta již pro neunesení břemene tvrzení.5. Žalobkyně nespecifikovala složení jistiny 205 845,96 Kč, z níž byl žalován poměrný úrok z prodlení od 1. března 2023 do zaplacení. Pokud ovšem odečteme od této „jistiny“ žalovanou pohledávku na vrácení úvěru 191 446,17 Kč, odpovídá zbytek 14 399,79 Kč žalovanému úroku z úvěru. Protože povinnost žalovaného k placení této částky nebyla soudem dovozena, nemohl se žalovaný dostat ohledně této částky do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Nedůvodnost žaloby na placení úroku z prodlení z úroku, tedy z jiného příslušenství pohledávky je ovšem zřejmá také ze závěrů, vyjádřených v rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. března 2002, sp. zn. 35 Odo 101/2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2006 civilní, anebo ze dne 26. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 1788/2007, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou zveřejněna i na webových stránkách: http://www.nsoud.cz/). Soud proto výrokem II. žalobu na zaplacení úroku z prodlení z částky 14 399,79 Kč jako nedůvodnou také zamítl již na základě žalobních tvrzení.6. Po dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána žalobkyní uváděná smlouva o povinnosti žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr. Písemnost obsahující text smlouvy byla opatřena zjevně elektronickým podpisem žalovaného. Z vlastností elektronického dokumentu bylo ověřeno, že se jeho obsah od doby umístění podpisu nezměnil. Elektronický podpis v rubrice žalovaného byl zřejmě vlastnoručním, možná biometrickým podpisem, zobrazující psacími písmeně napsané příjemní žalovaného. Protože jednoduše (myšleno bez zvláštních technických prostředků a znalostí) nebylo možné zobrazení podpisu přenést na jiný dokument, lze ve smyslu § 565 OZ vycházet z toho, že pravost a správnost této písemnosti byla žalovaným uznána.7. Oproti žalobním tvrzením soud z této písemnosti (smlouvy) zjistil, že úvěr byl účelově vázán na zaplacení dalšího dluhu žalovaného pouze v části 102 923,72 Kč, a to k uspokojení jedné (jiné) pohledávky žalobkyně. Ve zbytku 104 076,28 Kč měly být úvěrové peníze převedeny na běžný účet žalovaného. Protože žádný z účastníků netvrdil, že by ona další pohledávka žalobkyně proti žalovanému nyní existovala, vycházel soud z toho, že došlo k jejímu zániku zaplacením způsobem, sjednaným právě v úvěrové smlouvě ze dne , datum, . Ohledně zbylé části úvěru však žalobkyně neoznačila žádný významný důkaz, jímž by prokázala jeho poskytnutí. Mezi důkazními návrhy se vedle samotné smlouvy objevil pouze výpis z úvěrového účtu. Důkazní hodnota této soukromé písemnosti, která již žalovaným nebyla nijak potvrzována, byla ovšem mizivá s ohledem na ustanovení § 565 OZ. Byť rozhodovací praxe odvolacího soudu (např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. září 2023, čj. 25 Co 152/2023-77, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 315/2022; anebo rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2023, čj. 25 Co 137/2023 - 49, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 256/2022) připouští důkaz o předání úvěrových peněz pouze výpisem z účtu, vymezuje jej v této souvislosti jako výpis, který je doručován úvěrovanému, tak aby ten mohl případně namítat jeho nesprávnost. Ohledně doručení žalobkyní předloženého výpisu z úvěrového účtu, vyhotoveného zjevně jen pro toto řízení, však žádné tvrzení uplatněno nebylo. Soukromá sumarizace transakcí vedená úvěrovým věřitelem proto za této procesní situace nemůže prokázat poskytnutí úvěrových peněz úvěrovanému v části 104 076,28 Kč. Jestliže tedy soud zjistil poskytnutí úvěru jen v částce 102 923,72 Kč, z nějž mělo být žalovaným zaplaceno 15 553,83 Kč (207 000 – 191 446,17), zbývá k vrácení úvěru již jen 87 369,89 Kč. Ve zbytku 104 076,28 Kč (191 446,17 – 87 369,89) proto byla žaloba na zaplacení (vrácení) úvěru zamítnuta pro neunesení důkazního břemene.8. Protože soud nezjistil prodlení žalovaného s placením částky 104 076,28 Kč ve smyslu § 1968 a 1970 OZ, byla výrokem II. zamítnuta jako nedůvodná i žaloba na placení úroku z prodlení z této částky (v součtu s 14 399,79 Kč šlo o „jistinu“ 118 476,07 Kč).9. Ohledně nevráceného úvěru 87 369,89 Kč soud naopak žalobě vyhověl výrokem I., neboť žalovaný netvrdil, že by tuto částku žalobkyni vrátil (jde o tvrzení o pozitivní skutečnosti). Jeho povinnost k zaplacení tak vyplývá z § 2395 a násl. OZ. Protože se ohledně této částky žalovaný dostal do prodlení (§§ 1968 a 1970 OZ), a to přinejmenším od 1. března 2023 podle výzvy žalobkyně k placení činěné prostřednictvím jejího zástupce ve smyslu § 1958 OZ, svědčí žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky podle § 1970 OZ, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu.10. V souvislosti s uvedením skutkových tvrzení a označením důkazů je třeba zdůraznit, že ohledně pozitivních skutečností tíží břemeno tvrzení (sjednání určitých platebních povinností) a důkazní bře
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.