16 C 18/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 14. 1. 2016 smlouvu o půjčce (zápůjčce) [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje dnem 21. 1. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 2. 2017. Žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, s datem účinnosti k témuž dni, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný na svém dluhu uhradil toliko 705 Kč, předžalobní upomínce navzdory. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 14. 1. 2016 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s jistinou úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tedy celkem částku 17 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 21. 1. 2016, poslední pak 23. 2. 2017. Dle předmětné smlouvy činí úrok 23,72 % a RPSN činí 75,72 %. Z článku 2.1 smlouvy vyplývá, že výše nákladů na hotovostní inkaso splátek v případě doby splácení zápůjčky v délce 58 týdnů činí 40 % z celkové výše půjčené částky, v případě doby splácení zápůjčky v délce 43 týdnů pak činí 30 % z celkové výše půjčené částky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, který byl žalovanému zaslán dle podacího lístku dne 4. 2. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2022, která byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplynulo z podacího lístku. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o zápůjčce sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 23,72 % ročně v celkové výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti v částce 4 000 Kč. Soud se zabýval povahou těchto poplatků a shledal, že se nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám. Tyto poplatky nejsou stanoveny tak, aby kompenzovaly skutečně vynaložené náklady zapůjčitele, ale jejich výše se odvíjí od výše peněžité zápůjčky, čemuž nasvědčuje již samotné znění shora uvedeného článku 2.1 smlouvy. Z pohledu soudu se tak v případě těchto poplatků jedná o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. Touto úvahou pak soud dospívá k závěru, že úrok nebyl sjednán ve výši 23,72 %, jak je ve smlouvě uvedeno, nýbrž ve výši 74 %. 10. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené smlouvy o zápůjčce průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně 11,23 % ročně. V projednávané věci činí RPSN 205,95 % a úrok za poskytnutí peněžité zápůjčky činí 74 % ročně. V návaznosti na uvedené je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí peněžité zápůjčky zaplatit, dosahuje více než šestinásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry (zápůjčky) v daném období. Taková výše úroku nemůže ve světle shora uvedené judikatury obstát, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 11. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda tato neplatnost způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Podle § 576 o.z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud vycházel v projednávané věci ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů (zápůjček) je předmětem podnikání žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, tedy včetně ujednání o úrocích. Lze tedy opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky žalovaný nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 12. Protože soud shledal neplatnost celé úvěrové smlouvy, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Shora uvedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni, která prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, vydat to, oč se obohatil. Protože žalovaný již žalobkyni uhradil částku 705 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení zbylé částky ve výši 9 295 Kč spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 18. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že dne 4. 2. 2022 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 8. 2. 2022. V oznámení o postoupení pohledávky byla poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 18. 2. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 13. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl. 14. Výrokem pod bodem III. soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.