16 C 20/2023-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 23 733 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 23. 5. 2016 Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru ze dne 15. 7. 2016, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit spolu s jistinou příslušenství ve výši 18 966 Kč, a to do 22. 7. 2016. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky a Sazebník Smlouva o úvěru byla v souladu s odstavcem 10. 1 Obchodních podmínek uzavřena v elektronické podobě, když žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Právní předchůdkyni žalobkyně tak v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022, s účinností ke dni 4. 7. 2022, byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný zaplatil na svém dluhu částku 3 466 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 12 534 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 199 Kč za období od 23. 7. 2016 do 15. 7. 2017 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 12 534 Kč, a náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalovaný žalovanou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Žalobkyně podáním ze dne 23. 2. 2023 ke způsobu uzavření smlouvy doplnila, že zaslání tzv. verifikační platby je požadováno pouze při prvním uzavření smlouvy, v případě uzavření každé následující smlouvy je smlouva uzavřena generováním návrhu smlouvy. Žalovaný provedl verifikační platbu dne 27. 10. 2015, čímž byl dokončen kontraktační proces některé již dříve sjednané smlouvy o úvěru. Při dalších žádostech o úvěr již nebylo nutné realizovat verifikační platbu. Podáním ze dne 7. 3. 2023 pak žalobkyně vzala žalobu co do částky 11 199 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 150 Kč představující kapitalizovaný úrok zpět. 3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud výrokem pod bodem I. řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.s.ř.), v rozsahu zpětvzetí zastavil. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 5. Z listin označených jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 5. 2016 a ze dne 15. 7. 2016 vyplývá, že společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný jednali o uzavření předmětných smluv, nicméně soud nemá jejich uzavření za prokázáno, když absentuje podpis žalovaného. Soud nemá za prokázáno uzavření smluv ani úhradou tzv. verifikační platby, když symbolická částka byla žalovaným zaplacena dne 27. 10. 2015, a nelze tudíž dovodit, že byla projevem vůle žalovaného uzavřít smlouvy ze dne 23. 5. 2016 a ze dne 15. 7. 2016, navíc žalobkyně sama uvádí, že úhradou této verifikační platby došlo k dokončení kontraktačního procesu některé již dříve sjednané smlouvy o úvěru. A konečně pokud jde o tvrzení žalobkyně, že smlouvy byly uzavřeny generováním jejich návrhu, opět absentuje projev vůle žalovaného smlouvy uzavřít a být vázán jejich obsahem, když nelze mít za to, že pouhým generováním návrhů smluv došlo ze strany žalovaného rovněž k jejich akceptaci. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení o uzavření smluv s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že smlouvy uzavřeny nebyly. O možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila. 6. Soud podotýká, že i pokud by měl předmětné smlouvy za uzavřené, nemá za prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně netvrdila, a již vůbec neprokazovala, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Absence takového prověření přitom vede podle § 87 citovaného zákona k neplatnosti smlouvy, a to nikoli pouze relativní, nýbrž absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení stran prověření úvěruschopnosti žalovaného a k prokázání tohoto doplněného tvrzení s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet neprověřila. Žalobkyně se však o možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat svojí neúčastí u jednání připravila. 7. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran uzavření úvěrových smluv, avšak soud má z výpisů z účtů společnosti [právnická osoba], za prokázáno, že tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatně uzavřených smluv, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu uhradil, dle tvrzení žalobkyně, částku 3 466 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalovaného zavázal k zaplacení částky 12 534 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 30. 7. 2022 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 15. 7. 2022 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 20. 7. 2022. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 30. 7. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Soud v souvislosti s datem prodlení podotýká, že byť žalobkyně připojila k žalobě upomínky právní předchůdkyně, jimiž byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky, jejich odeslání žalovanému nebylo v řízení prokázáno, a proto soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení až od data shora uvedeného. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. Výrokem pod bodem III. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení v kapitalizované podobě a běžící podobě s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, když předmětné úvěrové smlouvy nebyly uzavřeny, a proto splatnost žalované částky nenastala dne 22. 7. 2016, nýbrž až dne 29. 7. 2022 na podkladě výzvy žalobkyně. 9. Výrokem pod bodem IV. soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.