16 C 213/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 20. 1. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 24. 7. 2022. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku v souhrnné výši 6 731 Kč. V souladu se smluvním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč za dobu od 25. 7. 2022 do 13. 6. 2023 ve výši 4 845 Kč, když smluvní pokuta byla umořena částečnou úhradou žalované. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč za odeslání pěti výzev žalované s tím, že žalobkyně požaduje po zápočtu částečné úhrady dluhu částku 614 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek ve výši 5 400 Kč ve třech měsíčních splátkách po 6 800 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 0 % ročně a RPSN činí 542 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 30 Kč až 1 800 Kč, kdy zaslání písemné upomínky dlužníkovi je zpoplatněno částkou 500 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky výzvami ze dne 17. 3. 2022, 26. 3. 2022, 12. 4. 2022, 7. 5. 2022 a 19. 5. 2022. Z potvrzení o platbě vyplývá, že žalobkyně dne 20. 1. 2022 poukázala na účet uvedený ve smlouvě platbu ve výši 15 000 Kč. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 24. 4. 2023, která byla žalované zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 1. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o zápůjčce sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek za zpracování ve výši 5 400 Kč. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž představuje úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. V projednávané věci byl tak sjednán úrok, který dosahuje více než jedné třetiny poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který dosahuje více než jedné třetiny poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. 10. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám, kdy se tyto částky pohybují od 30 Kč do 1 800 Kč za jednotlivý úkon, přičemž písemná upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 500 Kč za každou z výzev. Nutno rovněž uvést, že v případě prodlení žalované se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a dále je třeba poukázat na sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 20 % nebo 25 % z výše dlužné jistiny dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A konečně je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 11. Protože soud shledal neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Shora uvedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. obohatila, a je tedy podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradila částku 6 731 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 8 269 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 30. 4. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 24. 4. 2023 zaslala žalované předžalobní výzvu, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 27. 4. 2023. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 30. 4. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.