16 C 248/2023-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 28. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 16 259 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 901 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 5 340 Kč a odměny za službu administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 018 Kč, to vše v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku 18 550 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, s datem účinnosti k 16. 12. 2022, byla pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2018 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že částka 2 648 Kč bude poskytnuta na úhradu dluhu žalované vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 17 352 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 16 259 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 4 901 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 018 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 29 % ročně a RPSN činí 129,9 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalované byla v článku 16 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč, 500 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila částku v souhrnné výši 18 550 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 13. 1. 2023. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023, která byla žalované zaslána 2. 6. 2023, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 28. 1. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 4 901 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 5 340 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 018 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě obou poplatků nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V dané věci tak byl sjednán úrok ve výši 80 % poskytnuté jistiny. Taková výše úroku nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) obstát. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám, kdy se tyto částky pohybují od 300 Kč do 1 000 Kč za jednotlivý úkon. S ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok, uvedená smluvní ujednání sankční povahy a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, není v případě porušení povinnosti stižena žádnou sankcí, soud uzavřel, že se předmětná smlouva o zápůjčce zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu uhradila, dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícím přehledem plateb, částku 18 550 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zaplatila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 1 450 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 28. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 13. 1. 2023 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 1. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 28. 1. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.