16 C 4/2023-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 16. 11. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím ve výši 25 776 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné částky za období od 17. 1. 2022 do 20. 4. 2022, tj. smluvní pokuta ve výši 2 605,66 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, s datem účinnosti 6. 6. 2022, byla pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022. Žalovaný na svém dluhu uhradil toliko 4 000 Kč, předžalobní upomínce navzdory. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 16. 11. 2020 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s jistinou úrok ve výši 2 888 Kč, administrativní poplatek za vyhodnocení a zpracování úvěru v souhrnné výši 17 488 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena do jednoho měsíce od podpisu smlouvy, poslední pak 16. 1. 2022. V návaznosti na dobu splácení poskytnutých peněžních prostředků činí dle smlouvy úrok 15 % ročně a RPSN činí 272,44 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z předmětné úvěrové smlouvy rovněž vyplynulo, že žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti a jejich převzetí stvrdil podpisem smlouvy. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022, který byl žalovanému zaslán dle podacího lístku dne 23. 6. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022, která byla žalovanému zaslána dne 5. 10. 2022, jak vyplynulo z podacího lístku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v předmětné úvěrové smlouvě sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 15 % ročně v celkové výši 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 14 700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru v částce 2 788 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 5 400 Kč. Soud se zabýval povahou těchto poplatků a shledal, že se nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám. Soudu je, vycházeje z jiných věcí téže žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, známo, že poplatky za poskytnutí a vyhodnocení úvěru, stejně tak poplatek za inkaso splátek nejsou v úvěrových smlouvách s obdobnými parametry (vyjma výše poskytnutého úvěru) určeny shodnou (paušální) částkou. Výše těchto poplatků není totiž stanovena tak, aby kompenzovala skutečně vynaložené náklady úvěrující osoby v souvislosti s poskytnutým úvěrem, ale jejich výše se odvíjí od výše poskytnutých peněžních prostředků v každém jednotlivém případě. Soud je přesvědčen, že účelem těchto poplatků je navyšovat odměnu za poskytnutí úvěru. V případě poplatku inkasa splátek je tento závěr podporován i tím, že tento bývá požadován v celé výši i v těch případech, obdobně jako je tomu v nyní projednávané věci, kdy žalovaní uhradí částku odpovídající toliko jedné splátce. Dle smluvních ujednání vzniká věřiteli nárok na inkasní poplatek v den každého výběru splátek v místě bydliště dlužníka. Žalobkyní však v nyní projednávané věci není tvrzeno, a již vůbec není prokázáno, že by skutečně v době splatnosti jednotlivých splátek v místě bydliště žalovaného byla a byla připravena převzít od žalovaného splátku v hotovosti. Navíc je třeba podotknout, že s ohledem na způsob uzavření úvěrové smlouvy, tj. adhezní způsob, si žalovaný nemohl zvolit jinou formu platby, tedy např. bezhotovostní formu platby, která by pro žalovaného představovala menší finanční zátěž. Uvedené skutečnosti vedou soud k závěru, že zmíněné poplatky skutečně neodpovídají reálně poskytnutým službám, ale představují odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Touto úvahou pak soud dospívá k závěru, že úrok nebyl sjednán ve výši 15 %, jak je ve smlouvě uvedeno, nýbrž ve výši téměř 86 %. 9. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně 7,76 %. V projednávané věci činí RPSN 272,44 % a odměna za poskytnutí úvěru (sjednaný úrok včetně dalších poplatků) činí 86 % ročně. V návaznosti na uvedené je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit, dosahuje více než jedenáctinásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období. Taková výše úroku nemůže ve světle výše uvedené judikatury obstát, ujednání o úroku a dalších poplatcích je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 10. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku a dalších poplatcích se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a přiznat žalobkyni obvyklé úroky, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Předně je třeba říci, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Nelze opomenout, že pro případ porušení povinnosti stanoví smlouva sankce pouze žalovanému, pro případ, že by byla porušena povinnost právní předchůdkyně žalobkyně, žádné sankce nestanoví. V případě prodlení je žalovaný stižen sankcí v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta byla stanovena na horní hranici zákonné příp