28 C 14/2023-22 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 348 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 065 Kč a smluvního úroku z prodlení, resp. smluvní pokuty, ve výši 0,1 % denně z částky 25 348 Kč za dobu od 15. 9. 2021 do 13. 12. 2021, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně dne [datum] částku 12 000 Kč a dne [datum] částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 800 Kč a dalšími sjednanými poplatky, celkem částku 25 104 Kč do 31. 8. 2021. Žalovaný ve stanovené lhůtě splatnosti poskytnutou částku nesplatil, uhradil celkem 2 400 Kč, žalobkyně uplatnila nárok na úhradu částek, jak je shora uvedeno. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru a listin opatřených v souvislosti s jejím uzavřením, sazebníku, všeobecných obchodních podmínek, listin o úhradě poskytnutých částek žalovanému, kdy byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], kdy žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, byla provedena identifikace žalovaného, posouzena úvěruschopnost žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] částku 12 000 Kč a dne [datum] částku 8 000 Kč, které poukázala bezhotovostně na jeho účet č. [bankovní účet], kdy tato skutečnost byla prokázána přehledem bankovních transakcí a rovněž sdělením [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit částku 20 000 Kč spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 800 Kč a dalšími poplatky za sjednané služby dle č. [číslo] smlouvy ve výši celkem 304 Kč (službu„ [název služby]“ ve výši 165 Kč,„ [název služby] spaní“ za 110 Kč měsíčně a SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně), celkem částku 25 104 Kč, kdy doba splatnosti byla sjednána do 31. 8. 2021. Roční procentní sazba nákladů na úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 1 269,72%. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný rovněž souhlasil se Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen„ VOP“) žalobkyně. Dle [čl. číslo] VOP se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy tato však nesměla přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž byla sjednána limitace smluvní pokuty, kdy souhrn všech smluvních pokut nesměl přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Rovněž byl sjednán nárok žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného, tyto byly vymezeny sazebníkem. Žalovaný uhradil žalobkyni toliko 2 400 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022. Podanou žalobou žalobkyně uplatnila nárok na úhradu poskytnuté částky 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 740 Kč, další shora uvedené poplatky v celkové výši 608 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 065 Kč, zákonný úrok z prodlení a shora uvedenou smluvní pokutu (specifikovanou rovněž jako smluvní úrok z prodlení) 4. V rámci právního posouzení věci se soud předně zabýval tím, zda shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je možno posoudit jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětnou smlouvu vyhotovila žalobkyně, do této byly doplněny toliko konkrétní údaje o žalovaném a úvěru, jednalo se tak o adhezní smlouvu, přičemž žalovaný neměl možnost podobu obsahu úvěrové smlouvy, zejména povinností z této pro žalovaného vyplývající, nijak ovlivnit. Soud poukazuje rovněž na povinnosti, sankce, vyplývající pro žalovaného z ustanovení [čl. číslo] VOP. 5. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně z rozhodovací praxe zdejšího soudu je patrné, že soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí obdobného skutkového základu, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 20 000 Kč na velmi krátkou shora uvedenou dobu byla sjednána úhrada poplatku celkem 5 104 Kč, žalobkyně na základě smluvních ujednání nárokovala i smluvní pokutu ve výši uvedené v žalobě a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 2 065 Kč, výše RPSN byla samotnou smlouvou vyčíslena na 1 269,72 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské úvěry a zápůjčky. 6. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je však smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Soud při hodnocení předmětné smlouvy komplexně jako celku dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, pokud se týká práv a povinností je nevyvážená v neprospěch žalovaného, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl +po právu plnit sám. 8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je nutno posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má tak právo pouze na vydání toho, co plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kdy žalovaný uhradil žalobkyni 2 400 Kč, vyhověl soud žalobkyni co do požadavku na úhradu rozdílu těchto částek ve výši 17 600 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 64 %, žalovaný pak 36 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 28 %, když tato před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalovanému. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu. Náklady řízení žalobkyně se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 097 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) činí