28 C 19/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 2. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 48 903 Kč s úrokem za dobu od 11. 8. 2021 do 28. 1. 2022 z částky 30 000 Kč ve výši 14 % ročně, který vyčíslila částkou 1 995 Kč, s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 22. 1. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 6 150 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 29 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 5 8. 2019, [číslo] právní předchůdkyním žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků, a to smlouvy o zápůjčce, zákaznické karty, přehledu splácení, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu, oznámení o postoupení pohledávky, podacích lístků, zjištěn následující skutkový stav. Dne 5. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] podle níž žalované poskytla v hotovosti částku 30 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 4 569 Kč, s odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 442 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 4 392 Kč, rovněž bylo sjednáno doplňkové pojištění, kdy pojistné za celou dobu pojištění činilo celkem 3 096 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 2 188 Kč, kdy poslední splátka činila 2 175 Kč, celkem tak měla právní předkyni žalobkyně uhradit částku 52 499 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 68,56 %. Ve smlouvě si účastníci sjednali rovněž smluvní pokutu pro žalovanou ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dále byly sjednání poplatky v souvislosti s upomínáním a vymáháním dluhu. Smlouva představovala předtištěný formulář, do kterého byly vypsány údaje o žalované a údaje o shora uvedených částkách a splatnosti úvěru. 4. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 500 Kč, kterou měla uhradit 22. 12. 2019. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což žalované oznámila dopisem ze dne 30. 1. 2022. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022. Žalovaná dluh neuhradila. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná dlužila na jistině částku 30 000 Kč, na poplatcích částku 18 903 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela. 5. Soud se předně zabýval tím, zda shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je možno posoudit jako smlouvu o podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši poskytnuté zápůjčky a poplatků (včetně pojistného), o celkové částce, která měla být žalovanou právní předchůdkyni žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu měsíčních splátek celkové dlužné částky. 6. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí obdobného skutkového základu, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 30 000 Kč byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 4 569 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalované byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků, kdy celkové navýšení činilo 19 403 Kč. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu uhradit právní předchůdkyni žalobkyně za dobu 24 měsíců jistinu navýšenou o více než 64 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 68,56 %. Zároveň je nutno poukázat na další ustanovení smlouvy, kterými byly sjednány sankce pro žalovanou v případě porušení smluvních ujednání, prodlení s úhradou sjednaných splátek, a to smluvní pokutu a další sjednané poplatky. Z podoby smlouvy, kdy se jednalo o předtištěný formulář připravený právní předchůdkyní žalobkyně, je zjevné, že žalovaná neměla žádnou možnost obsah smluvních ujednání nikterak ovlivnit, kdy žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by tomu mělo být jinak. 7. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně, kterou bylo prokázáno, že je v důsledku postoupení pohledávky osobou oprávněnou z této pohledávky včetně příslušenství, má právo z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení pouze na vydání toho, co právní předchůdkyně žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za zjištění, že žalovaná převzala částku 30 000 Kč a uhradila 500 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 29 500 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou uhrazenou splátku započítávat na úhradu uvedených poplatků, s požadovaným úrokem z prodlení; výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 60 %, žalovaná pak 40 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 20 %, když tato před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalované. Náklady řízení žalobkyně se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 957 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby