28 C 22/2023-26 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 306,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28. 11. 2017 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný byl v průběhu řízení zcela pasivní, netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků, a to smlouvy o zápůjčce včetně smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě, podacích lístků, zjištěn následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] nazvanou jako„ smlouva o půjčce“, podle níž žalovanému poskytla v hotovosti částku 13 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 1 820 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, rovněž bylo sjednáno doplňkové pojištění, pojistné činilo 348 Kč, celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 968 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 396 Kč, kdy první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 75,72 % Smlouva představovala předtištěný formulář, do kterého byly vypsány údaje o žalovaném a údaje o shora uvedených částkách a splatnosti zápůjčky. 4. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně ohledně zůstatku dluhu uhradit celkem 8 012 Kč, dlužná jistina činila 9 000 Kč a dluh na shora uvedených poplatcích a pojistném měl činit 5 956 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil sdělením ze dne 25. 4. 2018. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 649,54 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2022. Žalovaný dluh neuhradil. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dlužil na jistině částku 8 350,46 Kč, na poplatcích celkem 4 752 Kč, na úroku 856 Kč a na pojistném 348 Kč, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nezpochybňoval. 5. Soud se předně zabýval tím, zda shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je možno posoudit jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnuté zápůjčky a poplatků (včetně pojistného), o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. 6. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí obdobného skutkového základu, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 13 000 Kč byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 1 820 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků, kdy celkové navýšení činilo 9 620 Kč. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu 58 týdnů jistinu navýšenou o 74 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 75,72 %. Z podoby smlouvy, kdy se jednalo o předtištěný formulář připravený právním předchůdcem žalobkyně, je zjevné, že se jednalo o adhezní smlouvu, kdy žalovaný neměl žádnou možnost obsah smluvních ujednání nikterak ovlivnit. 7. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně, kterou bylo prokázáno, že je v důsledku postoupení pohledávky osobou oprávněnou z této pohledávky včetně příslušenství, má právo z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení pouze na vydání toho, co právní předchůdkyně žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za zjištění, že žalovaný převzal částku 13 000 Kč a uhradil právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 8 661,54 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 4 338,46 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené částky započítávat na úhradu uvedených poplatků a úroku; výše požadovaného úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny, žádnou náhradu nákladů řízení ani neuplatňoval.