10 C 1/2024-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku I. a II. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 18. 2. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, a úvěr byl ke dni 23. 6. 2023 zesplatněn. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 1. 12. 2023. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 9 800 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 24. 6. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 1. 12. 2023, tj. ve výši 1 120 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne 18. 2. 2023 vyplatila žalované částku 7 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla výpis z bankovního účtu žalované a dále toliko, aby bylo soudem vyžádáno od České spořitelny, a. s. zda byla v měsíci únoru 2023 provedena platba ve výši 7 000 Kč s uvedením VS , tel. číslo, na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalované, nebo měla žalovaná k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení České spořitelny, a. s. ze dne 19. 1. 2024 je zřejmé, že majitelem účtu byla žalovaná a že na tento účet byla dne 18. 2. 2023 připsána částka 7 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto dva důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma dvou výše uvedených, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 28. 2. 2024 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.4. I pokud by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, muselo by být vyřčeno, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Mimo to byly v čl. IV., 4.2. smlouvy sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, stejně jako právo žalobkyně na „účelně“ vynaložené náklady související s prodlením žalovaného s odkazem na Sazebník. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, a za úrok tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 480 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo cca 10 % ročně. Dle judikatury se považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům taková výše úroků, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jedná se o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, přičemž v souladu s ustanovením § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižene i další sankcí, a to smluvní pokutou. V daném případě se tak jedná o smlouvu, jenž se příčí dobrým mravům, jde tedy o smlouvu neplatnou a v souladu s ustanovením § 588 OZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolat..5. Vzhledem k výše uvedenému se žalobkyně mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku celkem ve výši 7 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 7 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná je v prodlení od 10. 12. 2023 a to s ohledem na ustanovení § 1958 odst. 2 ObčZ, v němž je stanoveno, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s ustanovením § 570 a 573 ObčZ, když byla výzva věřitele odeslána dne 1. 12. 2023, byla doručena dne 6. 12. 2023 (domněnka dojití třetí pracovní den po odeslání). Ve výzvě byla stanovena povinnost k plnění v délce 3 dnů. Soud tedy výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit společně s jistinou i úroky z prodlení ode dne 10. 12. 2023 do zaplacení.6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, s ohledem na výše uvedené, když byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.7. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované byl (při součtu žalobkyní požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) obdobný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.