10 C 101/2024-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž celková cena úvěru činila 46 000 Kč, s dohodnutou roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 27,28 %. Žalovaný úvěr včas a řádně nesplácel, čímž došlo k zesplatnění úvěru dne 25. 11. 2023. Žalovaná částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 448 Kč, neuhrazené jistiny ve výši 27 027 Kč, Upomínky 3 x 100 Kč, smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 3x499Kč, tedy 1497 Kč, na úrocích 1 911 Kč, a smluvní pokuty ve výši 1 219 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč a to tak, že dne 16. 5. 2023 na účet žalovaného byla zaslána částka 27 500 Kč a 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele a to v souladu se smlouvou. Ve smlouvě o úvěru uvedena celková cena úvěru ve výši 46 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru v čl. I. Smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 %. Žalovaný na úvěr uhradil částku 3 452 Kč. Žalovaný úvěr včas a řádně nesplácel, čímž došlo k zesplatnění úvěru dne 25. 11. 2023, když téhož dne bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 Upomínky, když tyto jsou účtovány v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b), d) Smlouvy o úvěru ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému na smluvní pokutě za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru částku ve výši 3 x 499 Kč, tedy 1 497 Kč. Dále žalovaný dluží žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru z částky 30 475 Kč od 26. 11. 2023 do 4. 1. 2024, tedy částku ve výši 1 219 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 25. 11. 2023. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ, ohledně splácení úvěru, resp. jiné skutečnosti, která by vyvracela nárok žalobkyně, leží na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil, a proto má soud za prokázané, že splátky úvěru neuhradil tak, jak je uvedeno v žalobě.5. Žalobkyně k dotazu soudu, z jakého důvodu požaduje jí uvedené úroky, s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v němž je uvedeno, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší; vzala žalobu zpět co do úroku ve výši 12,28 % ročně z částky 28 564 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) a řízení zastavil v souladu s výrokem I. tohoto rozhodnutí. Protože byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 OSŘ).6. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval, a poskytla žalovanému úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověl a to včetně poplatků, jež jsou přiměřeným a účelně vynaloženým nákladem žalobkyně na vymáhání dlužné částky představujícím příslušenství pohledávky v souladu s ustanovením § 513 ObčZ a smluvních pokut, které byly platně sjednány v souladu s 2048 a násl. § ObčZ ve výši přiměřené významu závazku hradit splátky, který utvrzují. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 340 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta ve výši 2 380 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), a odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon spočívající v částečném zpětvzetí žaloby, když toto si zavinila žalobkyně neznalostí či ignorancí ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když až na základě výzvy soudu vzala žalobu částečně zpět. Dále nebyl žalobkyni přiznán úkon spočívající ve sdělení ze dne 26. 4. 2024, když tímto žalobkyně toliko opravila své administrativní pochybení v uvedené částce. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.