10 C 45/2024-38 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vyklizení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené nemovitosti. Žalobu odůvodnil tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 2. 8. 2021 podnájemní smlouvu, na základě které žalovaný užívá část předmětné nemovitosti o výměře 54 m², jako garáž. Dne 16. 5. 2023 byla uzavřena dohoda o ukončení smlouvy nájmu svěřeného majetku k 31. 5. 2023. I přes tuto skutečnost však žalovaný předmět podnájmu nadále neoprávněně užívá.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla a stále má na základě smlouvy o nájmu svěřeného majetku ze dne 30. 12.2020, ve znění všech dodatků, a následně na základě smlouvy o nájmu svěřeného majetku ze dne 16. 5. 2023 v nájmu část nemovitosti v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, , zapsanou v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , adresa, , a to budovu bez č. p./č. e., stojící na pozemku - parcelní číslo st. , Anonymizováno, , zapsáno na LV č. , hodnota, . Dne 2. 8. 2021 došlo k uzavření podnájemní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalovaný užívá část předmětné nemovitosti o výměře 54 m², jako garáž. Po celou dobu trvání podnájemního vztahu nedošlo ze strany žalovaného k uhrazení jediné faktury, která byla vystavena za nájemné a náklady za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu. Dne 16. 5. 2023 byla uzavřena dohoda o ukončení smlouvy nájmu svěřeného majetku k 31. 5. 2023, na základě které byla podnájemní smlouva s žalovaným uzavřena, a proto v souladu s čl. IX odst. 9.1. písm. e) podnájemní smlouvy došlo ke skončení podnájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Povinnost tvrzení stanovená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a povinnost důkazní stanovená v § 120 odst. 1 o.s.ř. ohledně skutečností a důkazů, z nichž by vyplývalo, že žalovaný již nezasahuje do práva žalobkyně k předmětné nemovitosti, popř. které by jinak vyvracely nárok uplatněný žalobkyni, tíží v daném případě žalovaného. Žalovaný však žádnou z výše uvedených povinností nesplnil, proto má soud za prokázané, že nadále nemovitost užívá tak, jak je popsáno v žalobě.5. Na daný zjištěný skutkový stav aplikoval soud ust. § 1012 první věta zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), když vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. A dále soud aplikoval ustanovení § 1042 ObčZ, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Je zřejmé, že žalovaný užívá garáž bez právního důvodu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozsudku a uložil žalovanému nemovitost vyklidit, když žalobci mají dle § 1012 a 1042 OZ právo na ochranu proti žalovanému, který do jejich vlastnického práva neoprávněně zasahuje. V souladu s ustanovením § 1127 ObčZ jsou z právního jednání týkajícího se společné věci všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně, proto je to takto zformulováno i ve výroku rozsudku. Povinnost nájemce odevzdat nemovitost pronajímateli v den, kdy nájem končí, je určena dle § 2292 ObčZ.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Žalobce měl v této věci plný úspěch, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, dále odměna advokáta ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 9 300 Kč ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) 7 bodu 5, § 9 odst. 4, písm. b) z. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen “AT”) paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.