10 C 79/2024-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku I. a II. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 6. 1. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, a úvěr byl ke dni 11. 5. 2023 zesplatněn. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 10. 2023. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 12. 5. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 15. 10. 2023, tj. ve výši 2 340 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne 9. 1. 2023 (na základě čerpání ze dne 6. 1. 2023) vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla výpis z bankovního účtu žalovaného a dále toliko, aby bylo soudem vyžádáno od banky žalovaného, zda byla v měsíci lednu 2023 provedena platba ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného, nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 2. 2024 je zřejmé, že majitelem účtu byla žalovaný a že na tento účet byla dne 9. 1. 2023 připsána částka 15 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto dva důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma dvou výše uvedených, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 10. 4. 2024 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.4. I pokud by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, muselo by být vyřčeno, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Mimo to byly v čl. IV., 4.2. smlouvy sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, stejně jako právo žalobkyně na „účelně“ vynaložené náklady související s prodlením žalovaného s odkazem na Sazebník. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, a za úrok tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 480 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo cca 10 % ročně. Dle judikatury se považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům taková výše úroků, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Jedná se o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, přičemž v souladu s ustanovením § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižene i další sankcí, a to smluvní pokutou. V daném případě se tak jedná o smlouvu, jenž se příčí dobrým mravům, jde tedy o smlouvu neplatnou a v souladu s ustanovením § 588 OZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolat..5. Vzhledem k výše uvedenému se žalobkyně mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku celkem ve výši 15 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 15 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný je v prodlení od 22. 10. 2023 a to s ohledem na ustanovení § 1958 odst. 2 ObčZ, v němž je stanoveno, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s ustanovením § 570 a 573 ObčZ, když byla výzva věřitele odeslána dne 15. 10. 2023, byla doručena dne 18. 10. 2023 (domněnka dojití třetí pracovní den po odeslání). Ve výzvě byla stanovena povinnost k plnění v délce 3 dnů. Soud tedy výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit společně s jistinou i úroky z prodlení ode dne 22. 10. 2023 do zaplacení.6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, s ohledem na výše uvedené, když byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.7. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované byl (při součtu žalobkyní požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) obdobný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.