11 C 38/2024-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši , právnická osoba, Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatku za službu životního pojištění ve výši 240 Kč zavázal vrátit v 60ti týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 8 700 Kč. Předmětnou pohledávku dne 1. 6. 2023 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 7 700,09 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn (poplatků) ve výši 2 331,91 Kč, dále úroku ve výši 20,88 % ročně kapitalizovaného za dobu od 13. 7. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 1 447 Kč a dále ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 13. 7. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 1 039,51 Kč a dále ve stejné výši z jistiny úvěru od 2. 6. 2023 do zaplacení (nárok 1). Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 825 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu životního pojištění ve výši 135 Kč zavázal vrátit v 45ti týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 2 900 Kč. Předmětnou pohledávku dne 1. 6. 2023 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 4 701,62 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn (poplatků) ve výši 1 126,38 Kč, dále úroku ve výši 18,39 % ročně kapitalizovaného za dobu od 10. 6. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 857,42 Kč a dále ve výši 18,39 % ročně z dlužné jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 10. 6. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 547,84 Kč a dále ve stejné výši z jistiny úvěru od 2. 6. 2023 do zaplacení (nárok 2).2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci šlo pouze o právní posouzení uplatněných nároků, přičemž s právním názorem soudu byla žalobkyně seznámena již prostřednictvím řady předchozích rozhodnutí (žalobkyně se nicméně většiny nařízených jednání neúčastní).3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne , datum, byla uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve výše uvedených splátkách a dále že dne 28. 7. 2021 byla uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve výše uvedených splátkách. Ve smlouvách pak žalovaný současně potvrdil převzetí částky úvěru v hotovosti. Nabytí pohledávek z úvěrových smluv vzniklých, a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému.4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil zčásti ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2021, č. j. 64 Co 127/2021-58, ze dne 15. 6. 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, ze dne 26. 5. 2021, č. j. 25 Co 106/2021), jak předpokládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). K tomu je pak ovšem nutno v kontextu sjednaných nároků na „poplatky a odměny“ upozornit na ujednání čl. 1.5 a čl. 1.6 úvěrových smluv, podle kterých byl jednak sjednán extrémně vysoký „administrativní poplatek“ ve výši 20 % z jistiny, aniž by bylo ze smlouvy vůbec zřejmé, jaké specifické protislužby by se mělo žalovanému oproti této vysoké úhradě (představující již samo o sobě více než 100% navýšení obvyklého úroku) dostávat (administrování úvěru náleží mezi bazální úkony spojené s poskytováním úvěru za odměnu v podobě úroku, který samozřejmě nezahrnuje pouze čistý zisk, nýbrž zisk spolu s náklady). Podobně pak tomu je s poplatkem za hotovostní inkaso splátek, který je konstruován v závislosti na výši jistiny, čímž vcelku spolehlivě indikuje svou provázanost s odměnou za přenechání peněž (tj. s úrokem). S ohledem na poznatky z vlastní činnosti soudu, založené na mnohaleté znalosti praxe dané úvěrující, jak je patrna z rozhodování desítek věcí téže úvěrující u nadepsaného soudu, nemá soud pochybnosti o tom, že uvedené poplatky v sobě skrývají též blíže neurčitelnou část odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ve smyslu toho, jak jsou považovány některými rozhodnutími odvolacího soudu za „fiktivní“), neboť v realitě spotřebitelského práva se tím bez dalšího ocitáme v rovině netransparentního a nepoctivého jednání podnikatele vůči laickému spotřebiteli. Důsledky takového jednání jsou pro podnikatele fatální, mj. se tím připravuje o výjimku z přípustnosti přezkumu přiměřenosti ujednání spotřebitelské smlouvy dle ustanovení § 1813 věta druhá občanského zákoníku, především však je nutno netransparentní a nepoctivé jednání považovat za protiprávní a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné (§ 588 občanského zákoníku), kdy naprostou rezignaci na základní zásady spotřebitelského práva (jasné a poctivé jednání podnikatele vůči spotřebiteli) lze považovat za rozpornou s veřejným pořádkem, na němž spočívá český právní řád. Úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších položek v podobě „odměn“ a „poplatků“ za (zčásti) vykonstruované „služby“, které reálně spotřebiteli neposkytuje a které spotřebiteli nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Nalézací soud přitom nemá pochybnosti o tom, že tak činí ve svých smlouvách právě úvěrující, pokud výše těchto „odměn“ a „poplatků“ odvozuje procentuálně z výše poskytovaného úvěru, s níž takový „náklad“ nemá očividně žádnou relevantní spojitost (tj. nemůže jít v celém jejich rozsahu o vyjádření reálného nákladu), a nikoliv pevnou a víceméně neměnnou částkou odvozenou od reálných paušalizovaných nákladů (na realizaci inkasa, tj. od pevné sumy za jednu inkasní návštěvu). Úvěrující tak do administrativního poplatku a zčásti též do poplatku za inkaso splátek skryla podstatnou část své odměny za poskytnutí úvěru nad rámec již tak extrémně vysokého úroku z úvěru ve výši 32,15 – 35,53 % ročně (již z tohoto je patrné, že údaj o sjednané výši úroku v žalobě neodpovídá). Přitom již sama výše úroku, která ještě ani nevyjadřuje celkové úročení úvěru, jak uvedeno výše, přesahuje obvyklý úrok (průměrná úroková sazba činila pro krátkodobé/střednědobé spotřebitelské úvěry v květnu a červenci 2021 necelých 7, resp. 10,5 % ročně, samozřejmě rovněž poskytované „velmi rychle“ a „bez zajištění“, jak je dnes u tohoto typu úvěrů zcela běžné) více než trojnásobně a přesahuje tak ve smyslu judikatury vrcholných soudů hranici extrémní nepřiměřenosti. Přitom je zcela lhostejné, v jaké výši následně své nároky žalobkyně uplatní v jednom konkrétním řízení, neboť předmětem posouzení jsou podmínky smlouvy, ze které jsou nároky dovozovány. Uplatnění konkrétního nároku v konkrétní výši pak nic nevypovídá o tom, zda byly či nebyly nebo budou či nebudou další nároky uplatněny v jiném řízení. Není přitom pochyb o tom, že uvedené vady zatěžují obě smlouvy jako celek, neboť z desítek věcí projednávaných nalézacím soudem je očividné, že úvěrující je ochotna veškeré své smlouvy uzavírat pouze za podmínek uvedených v jejich textu (tj. založených na zjevném kořistění z notorické lhostejnosti a lehkovážnosti českých spotřebitelů) a k poskytování úvěru za podmínek obvyklých v obchodním styku by vůbec nepřistoupila (§ 577 občanského zákoníku). Opačná prohlášení žalobkyně uplatňovaná pod hrozbou částečného zamítnutí žaloby jsou pochopitelně činěna v celkem předvidatelné reakci na nepříznivý vývoj konkrétního řízení a ve zjevné snaze dosáhnout přiznání požadovaných nároků v co největší dosaži