12 C 512/2023-32 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 32 311 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobce je vlastníkem domu na adrese [adresa žalovaného], ve kterém se nachází byt [číslo] ke kterému byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva ze dne [datum], a to na dobu určitou do [datum]. Nájemné bylo ujednáno ve výši 3 045 Kč měsíčně, zálohy za služby pak činily 6 310 Kč měsíčně. Z důvodu neuhrazeného nájemného ze strany žalovaného byla žalobcem nájemní smlouva vypovězena, kdy výpověď z nájmu žalovaný převzal dne [datum]. K předání bytu došlu dne [datum]. Žalovaný neuhradil část nájemného za měsíc prosinec 2022 ve výši 2 063 Kč, a dále nájemné a zálohy za služby za měsíce leden až březen 2023 po 9 355 Kč měsíčně. Žalobce následně vyúčtoval žalovanému spotřebované služby a energie za prosinec 2022, kdy tyto náklady činí 2 183 Kč. Vyúčtování služeb a energií bylo žalovanému doručeno dne [datum], žalovaný však dosud ničeho neuhradil, a to i přes žalobcem zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ, ohledně zaplacení, případně jiných skutečností, které by nárok žalobce vyvracely, ležela na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil. Soud tak při rozhodování ve věci vycházel z tvrzení žalobce, korespondujícího s předloženými listinami. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že vlastníkem domu na adrese [adresa žalovaného]. Z doložené nájemní smlouvy k bytové jednotce [číslo] ve výše uvedeném domě ze dne [datum] má soud za prokázané, že nájemní smlouva byla mezi účastníky uzavřena na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Výše nájemného a záloh za služby a energie byla stanovena v souladu s ujednáním čl. III. odst. 1, 2 nájemní smlouvy evidenčním listem na částku 9 355 Kč měsíčně, kdy nájemné činilo 3 045 Kč a zálohy na služby 6 310 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou povinných plateb žalobce vypověděl nájemní smlouvou ke dni [datum] a dne [datum] následně došlo k předání bytu, což má soud za prokázané z doložené výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum] a protokolu o předání bytu. Následně bylo žalovanému zasláno vyúčtování záloh za služby a energie za měsíc prosinec 2022 s nedoplatkem ve výši 2 183 Kč. Žalovaný dosud, i přes předžalobní upomínku žalobce ze dne [datum] neuhradil ničeho a jeho dluh i nadále sestává z části dlužného nájemného za měsíc prosinec 2022 ve výši 2 063 Kč, dlužného nájemného a záloh za služby za měsíce leden až březen 2023 po 9 355 Kč (tj. 28 065 Kč) a nedoplatku na vyúčtování služeb za prosinec 2022 ve výši 2 183 Kč. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Smlouva o nájmu bytu a práva a povinnosti účastníků takové smlouvy jsou upraveny v ustanoveních § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a speciálně v ustanoveních § 2235 a následujících OZ. Podle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. V uvedeném rozsahu však žalovaný svou povinnost nesplnil, kdy neuhradil sjednané platby částečně za měsíc prosinec 2022 a dále za měsíce leden až březen 2023 v celkové výši 32 311 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že soud byl v souladu s ust. § 153 odst. 2 OSŘ vázán návrhem žalobce i ve vztahu k požadovanému příslušenství, přiznal soud žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužného nájemného za prosinec 2022 ve výši 2 063 Kč, splatného dne [datum], od jím požadovaného data, tedy od [datum] do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, kdy žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný. Soud tak žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, když tyto sestávaly ze soudního poplatku ve výši 1 616 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva – prostá, žaloba) po 2 420 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 6 050 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.